Vítejte v 3. dni 3. desítky ledna.
Co mi k dotváření přehledu o slavících chybí, jsou některé kontroly. Že se hnízdit vrací přímo do místa, jiní do oblasti, a několik málo i mimo region, kontrolními odchyty doloženo mám. Potřeboval bych ale kontrolu tahovou. Takovou, která potvrdí slavíka v tom samém místě během migrace meziročně. Jak se na vrchol dostat?
Problém vzniká už v nemožnosti určit, který pták o tahu je místní a který odjinud. Tedy místního poznat mohu podle případného kroužku, dokládajícího hnízdní populaci, ten mi však v úkolu nepomůže. Musel bych jezdit chytat mimo oblast. Třeba po Českém ráji, kde slavíci obvykle nejsou, anebo do hor. V horách jde vždy o slavíky protahující, chytit je znovu se za řadu pobytů nepovedlo a nedočkali se ani ti, co tam chytají dál. Každou chvíli se zamýšlím nad přelety těmi místy, muselo by jít o náhodu až neskutečnou. Základ pochytaných slavíků v místě byl nízký, navíc šlo většinou o ptáky tohoroční, kteří následné cesty volí už jinudy.
A přeci v databázi jeden kontrolní výsledek mám. U pisíka obecného z chytacího místa na Červenském rybníku. Jenomže bahňáci jsou tak trochu jiní stěhovavci. Pisíků jsem za několik báječných let okroužkoval stovky. Ve vrších byl nejběžnějším bahňákem. O hlinitopísčitou výspu jsem se totiž staral a k obloze byla magnetem. Podařilo se jednou, že cestovatel si kroužek na rybník přinesl a já v čísle přečetl vlastní z loňska. Výskyt byl o více než týden předsunutý, protože pisík byl už dvouletý. Že ovšem původu mohou být vzdáleného, doložil jeho kolega z těch dnů, stejně mladý. Příští rok jej chytili v jižním Švédsku na stanici, která filtruje ptáky postupující od severu. Kde mohli tito pisíci slavit své jaro? Bláznivé, překlopené pak v povinnosti? …A pak už pod křídly známá Skandinávie a první z přeletů přes vodu. Stará Evropa, hraniční hory země naší, cesta po hraně Polabí, bousovské moře a na bahnité výspě ten samý Kverek. Co s tím…
Rád na to vzpomínám. Pisíkovy cesty a pocit, že chycením k označení jsem cestovateli neublížil, že dlouhá křídla od vás brzy zas odletí, až skončí mé poučení na cestu. Až uhladím peří, on se podívá a dlaň otevřu. Hladina moře mezi Bousovy bude ve směru od výspy v prvních metrech odletu vlnkovatá, jak nízká křídla nakreslí čáru k jižní hrázi.
A slavíci? Angličané soudí, že se pěvci obecně v centrálních zastávkách mohou vyskytnout opakovaně. Masiv Atlasu je k tomu přímo předurčen. Pro slavíky obecné. A pro ty tmavé? To jsou cestovatelé ještě větší. Jejich několikrát zalomená cesta pod rovník je opravdu výkon. Dnes se ví, že nelze říct: „Mají zimoviště na jihu černého kontinentu“, protože zimovišť mají několik, Afrikou sestupných. Z posledního, až se jim biohodiny pod peřím připomenou, v zrychleném režimu poletí domů. Samečkové rychleji, žádné otálení v zastávkách z podzimu. Klidně i obloukem kolem Rudého moře, ale svižně. Dnes vím, že ptáci na to mají zvládat extrémy. To my jim občas nevěříme. Když nevyjdou s tukem, spálí svalovinu zápasem o všechno. Pak sice pod jarními keři nutný čas vydechují, ale místa jsou nachystána hosty nedat a už se nosí na stůl.
S únorem by šlo již liché dny začít odpočítávat. Nebyla by to náročná matematika.
