S velikou chutí ve snaze nasypat do hlavy o něco víc se probírám archívem a hledám záchytné body. Co rozhodnout šlo snadno, je dávno vyčerpáno, zbývají snad už jen kostlivci ve skříni. Nebojím se jich, po mnoha letech někteří záhy dochrastí. Mám totiž zkušenosti už sekundární, ty navedou.
Kroužkovala se slavíkům „Emka“ na provázku, když jsem sběr pořizoval. Byl jako všichni kolem, letěl jsem specializací o závod a myslel, že téma si přede mnou na zadek sedne a hned si potykáme. Že brka zaklapnu a poběžím k jinému. Rýdováky pěvců jsou ovšem disciplína, že číst je pro určení dovede poctivě málokdo. Zejména pro pytle výjimek, k čeledím přibalených. Dobře však tehdy, že vzteklý jsem peří nevyhodil. Identifikují se mi dnes docela jinak. Spíš už si na nich jen ověřuji, co z terénu znám a skáču přes „potíže“, na něž jsem prve ani nevylezl. Za těmi, ze zákrut najednou vidíte pěkný kus cestu rovnou a až bude křižovatka, do slepých ulic ani nemrknete.
A pak se vracím zas ke klíčům určovacím, do kolonky slavík, kde i z renomovaných slyším volání o pomoc. Ano, i z těch opravdu opěvovaných. Výsledky, které sepisuji, budou mít uvěřitelnost vysokou. Pro rozměrné sběry poctivých dat, pro dlouhé porovnávání a viklání s nimi ze všech stran jestli drží. Za vším však přesto nemůže být vykřičník pouze tečka, pokora by po mne hned sáhla. Jen poctivost mi dovoluje o sběrech a závěrech na poli specializace takto mluvit. Proto se odvažuji i odborníky, kterých si kontinent váží, klidně (zatím v duchu) opravit.
Pelichání – co jen to je za obří fenomén u slavíků! A dálkařů celkově. Vždyť slavík tmavý „opadá a naroste“ za jediný měsíc do kabátu, na který se spolehne po celý rok! A peří starších je „po Africe“ málem netknuté. Pro svatbu a před hnízděním. Až pak jej zahodí v nejhustších větvích i pralese bylin, zmáchaných hladinou letních lijáků, u staré samoty Matice, kousek za Bousovem. Ano, i dvě pírka z události v kolekci jsou.
Kdo máte víc času, jsou z ručních letek – druhé a šesté (na žlutém podkladu). Sesbíral jsem je na zemi.
