Po rozednění, i teď před západem slunce jsou tady se mnou. Úkol je ve finále a první lidé po sobotní stezce už jdou. Neví, ani by je nejspíš nezajímalo, jak jsem dnes průtah červenek zastavil motorovkou.
Ano, červenka je na to nejvhodnější. Mohou znát hlas pil po severských lesích a tušit prostřený stůl, anebo nemusí, jsou jenom zvědavé. Jak pila utichá do přestávek kdy dřevo odnáším na oheň, už seskakují do vyholené cesty. Včera tu ležel první sníh, dnes je zem zase holá. V pekle po výjezdu zapomněli nejspíš zavřít a táhne od kotlů.
Uvnitř trní stojí dvě obří jabloně. Prolezl jsem za nimi a z jablek poloshnilých přeci ochutnal. Jsou trpká, tušil jsem to. Ale stromy to jsou nádherné. Než jsem se rozkoukal, byl večer. Kvíčaly přiletěly nocovat, strnadi též, káně mířila k lesu jistě s plným břichem. Nad Slavičím hájem přes kopec zapadalo slunce.
Zajistit ohniště, projít obloukem nové aleje k autu a podle nádherného stromku na náměstí spěchat domů. Pověsit to sem s tečkou.
A nebo ještě jeden, kde je vidět původní cesta.
