Mám to tak pořád

Žádné komentáře u textu s názvem Mám to tak pořád

Slavíci dovolí (stejně tu nejsou), odskočíme si po čase opět jinam.

Využívám nádherných dnů a pracuji od rána do večera. Mám práci v krajině. Naučná a zážitková stezka se blíží k cíli. Kladiva jsem vyměnil za rýče a přidal k nim vykovaný mohutný sekáč (těžkou tyč s čepelí, na straně druhé se čtyřhrannou špicí). Na sekání kořenů i rozbíjení sutě. Zjistil jsem dnes v lesnatém úseku stezky, že jsem v přírodě šťasten. Takto natvrdo mne to nikdy neudeřilo, až dnes.

K tomu úvodní obrázek. (Vodu v potoce jsem zakalil prací, jinak je čistá).

Pětikilometrová trasa prochází v krátkém úseku pod hrází rybníka olšinou. Na směrovku přibude doplňková tabulka s upozorněním, že průchod je náročnější. Staré olše mají totiž kořeny pralesovitě nad zemí, mnohé. Některými jinými pochopitelně drží v zemi. Pro chodce to problém není, ostatní ovšem zažijí neobvyklost. Ale vyplatí se. V půli zhruba stometrového úseku po levé straně nad Kotelskou strouhou je studánka. A zatímco mnohé po kraji zanikly, tato je živá. Však taky dubová tabule nedaleko, představí tichou neskutečnost i s historií. Má samozřejmě i jméno, to si ale přečtěte sami, až stezkou o svátku republiky slavnostně půjdete. Byla v roce 2013 opravena, ale stav současný je špatný. Kameny rozvaleny, zanesená. Počkejte ovšem, co s ní udělám. Už jsem vlastně začal. Ohromné pískovce vytáhl z potoka a usadil do roubení zpět. Musí se ale spáry vymazat jílem, vodu zatím nedrží, nevystoupá k přepadu. Je to nutné, aby se sama čistila, vyplachovala. Akátovými kůly taras pojistím, aby se problémy neopakovaly.

Sotva jsem cestu prosvětlil, už jí profrčel ledňáček. Člověk jen září. Odpolední slunce báječně dosvítí za potok, je příjemně. Při hloubení jam pro směrovky, tabule a lavičky, vstupuji přes půl metru pod povrch. Zde je prvně, co v řezu trvá úrodná černozem.

Zažil jsem ovšem na otočce předtím, obci Trní na dohled, v jílech pěkné překvapení. Jak se do hloubky zeminy, jež zdá se původní a souvislá, dostaly úlomky kachlí, toť záhadou. Zatím ani neumím určit dobu, kdy kamna hřála, ani místo, kde stála. Natož znát jméno kamnáře. Ale uznejte, nepřichází z momentu i k vám báječně tajemný závan?

A teď se slovem otřu o slavíky, psal jsem to o nich nedávno… A může být shrnutím finálním: Víme o všem pořád tak zoufale málo.

A ještě poznámka: Možná by mne čtení nebavilo tolik v zemi cizí, ale v krajině domova je to úplně jinak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *