Sleduji léta kukačky na webu BTO. Už jsem na něj kolikrát tady upozorňoval. Jak se rozhostí v Sahelu a pokud to zkusí níž už teď, hned se vrátí. Na to je čas. Kdepak, ptáci nejsou hloupí, to by nepřežili. Vzpomínám, jak mne vyškolil poslední tmavý slavík v našem parku v září. A to jsem na něj měl pokusy nejmíň po dvou nocích! Bez úspěchu, měl bych holt chytat do spravených sítí. I tihle ptáci podle zahraničních výzkumů nasednou na vlny dešťů, posouvajících se černým kontinentem v tradičních směrech, a spásají prostřené stoly. Je jim toho třeba po námaze, která předcházela. Víme pořád ostudně málo o tom, co slavíci dělají, když od nás zmizí.
V tomto období bude dost času potápět hlavu do literatury, pochopitelně slavičí. K textům staršího data se zkoumavě vracím třeba desetkrát a pořád je co nacházet. Člověk totiž, jak má postupem výzkumu v hlavě víc a víc předchystáno, vidí najednou věci, které dřív pobrat nemohl. Některé úvahy mohou být jasně i nově mylné, jindy zřejmě nacházím víc, než našli autoři textu – v pořádku je to, tak to má být.
A taky budu vzpomínat, toť rozměr druhý odpočinkového času. Kdybych chtěl, vychystám anketu o nejlepší zážitek sezóny. Kandidáti už se tady hlásí. I kvůli tomuto rozměru nahlížení nemohu být ideální vědec. Těch se pocity netýkají. Jsem ovšem rád, že všechno jde právě po těchto kolejích. Říkám „jde“, pražec po pražci, žádná jízda to není. Jsem protivně pomalý. Ale v tom je právě ono užívání, které mne do nasednutí a ujíždění pustit nechce. Prý bych u zadýchaného okénka tolik neviděl. A tak si klopýtám krajinou po cestě, která mne moc baví. Píši o ní do kdejakého plátku, který se virémie dosud nepolekal.
Dosahováním podstatně vyšších čísel okroužkovanců, zvedly se grafy výsledků. Dalo se čekat a je to radostné. I když trošku škodí, že u spousty ptáků původ je neznámý. Toť ale další meta či spíše souběžná. Přijít co nejvíc na to, odkud pocházejí. Mnozí jsou místní, o tom není pochyb, ale do nich o létě zapadají ptáci už letící. A ukončím vstup dalším podotknutím: Vidíte, i tady šlapu po cestě poznávací i zábavné. Kosti máte složeny v autě, odrazem od prostředí vstupuje pod gumou dveří příposlech, že zpěvy bezpečně jdou, spát se u toho nedá. Co se bude dít o rozednívání? Kdy nás noc hostila tajemstvími, za chvíli do nich uvidíme. Pak jako hladovec nenasytný sbíráte narychlo pochytance a vkládáte vlídně do pytlíků. Uteče sotva pár minut, pár stružek vody se přehoupne za zády v Trnickém potoce přes překážky, a bude se kroužkovat. Kdy za jabloní, naloženou zas jaksepatří, už přešlapuje kamarádka Naděje. A hned jak křídla se odrazí z ruky, už se k nim přidává. Nehlásí to, ale vy o ní víte. Prostě, je tam.
Dneska už zarůstá plac vyšlapaný v cestě. V naší cestě, nikoho přechodná škoda bolet nemusí. Je radost mít kousíček země, kde se dá chytat i přebývat přepoklidně. Včera jsem se tam při práci znovu procházel. Připojujeme totiž park do naučné stezky číslo tři.
