Konec sezóny hlasitě klepe na dveře, ale ještě zachytáme. V háji hned zítra, půjde-li to.
Práce s výsledky bude odměnou za nasazení během léta. Už nad nimi trochu popátrávám, ze zvědavosti. Pro pochopení záhady odlétání jsem vybral úsečky nad 50 km (66; 68; 118; 182). Takové pohyby už jsou tahem, nikoli potulkou. Všechny čtyři, jak jedna střela, ukázaly na vrata z republiky, na slavičí vrata! Probudil jsem se až s posledním výsledkem od Nýrska. Všerubský průsmyk! Myslím si, že na konci léta tam obloha musí být rezavá. Ze západu prudce přistupuje Český Les, z druhé strany neméně strmě končící Šumava. A říční nivy ptáky přivedou. Už jsem to asi nechtěně napsal v knize o slavíkovi, což je nadmíru legrační…
Jako první budeme řešit právě směr odlétání. Je to důležité hledat. Myslel jsem si třeba, že mladí slavíci obecní převážně letí dolů k Alpám a průsmyky dál. Švýcarské terénní stanice tam nějaké vždy na výkazech mají a s jejími kroužky právě z přeletu už naše centrála zkušenost rovněž má. Nebude to tak silné ovšem, v horách se ukáží spíše ptáci od východu, naši poletí podél hor k jihozápadu. Staří tak činí nejspíš málem všichni, mladí mne překvapují, že také. Při zpáteční cestě už vše zamíchá spěch nedočkavců, takže cesty tvrdě napřimují. Rádi využívají středomořských ostrovů, jak jsem z archívu stanice kdysi vyčetl. Ovšem my máme tady na blogu zatím jediné (nedávné) hlášení právě ze západní okliky. A přesně – byl to dvouletý pták! Vidíte, jak to spolu krásně hovoří… Ten byl také z noci, od Starého Kolína.
S odečítateli nedávných dvou zástihů už jsem se spojil a dlouhý výsledek od hranic je opravdu z noci. Ten od Zrcadla lákáním nevznikl, přestože byl slavík chycen též po ránu, ale v klasickém tamním režimu. Kolega od Nýrska zmínil, co mnozí – k aktivitě a úspěšným nachytáním jej přivedlo zdejší sdělování taktiky a návodů. Je tedy dalším takovým a moc mu přeji do příštích let dobrý zvuk a rychlé ruce u sítí. Nemám strach, že bych zapadl před vašimi výkony, číslo nachytaných je bezesporu skvělé, ale já chodím především do divadla. A navíc se hodí velice, když se objeví další nadšenci u nočních sítí a vyzkouší to. Kolik nás už může být? Nikdo nemusí chytat non-stop celé léto, nutné to není, ale vyzkoušet si to třeba i na půjčenou aparaturu, přeji každému. Kdybychom oblasti kroužky víc podchytili – nevěřím, že bychom s dosud utajeným druhem nepohnuli. Skupinu přátel slavíků zakládat nemíním, dopadli bychom po čase jako mnohé jiné – pojďme o sobě vědět a mluvit spolu. Posílejte těžké slavíky na fotkách, jako dnes přiletěl ze Sedélka. K naučení často i pro mne.
