Dvě hodiny, vyčleněné na nedělní chytačku, mne nízkým výměrem přinutily nikam daleko nejezdit a konečně nad Žantovem pod Hrádkem zjistit, jestli tam vůbec nějaký slavík na jaře přiletěl. Dlouho se tam v dubnu nic nedělo a šlo vytušit, že pokud bude hnízdiště obsazeno, nejspíš novými ptáky. Tak to po kraji chodí, že i slavičí křídla jednou dolétají.
Slavíka jsem nakonec v místě zjistil. Víc viděl, než slyšel, teprve později jsem pochopil – proč. Při odchytu sítí. Byla to totiž samička a pěkně ostrá. Za zpěvem z reproduktoru vletěla do sítě jako čert. Měla holé břicho po hnízdění – a hlavně – byla potřísněná ovocnou šťávou. To staří moc nedělají, čeká mne vystopovat, kam, pro co létá. Ostružiny jsou ještě zelené, bude to nejspíš krušina. Pokud v okolí je.
I dvě mladé pěnice černohlavé v síti vypadaly podobně. Musím se do místa vrátit.
I sameček se chytil, než jsem okroužkoval ji. Oba jsou dvouletí, hnízdili prvně. Mláďata už v místě nejsou. On je zajímavý zas trochu jinak. Pravou nohu si kdysi poranil a srostla mu zalomeně. Prsty ale hýbat dokáže, na větvi se tak udrží.
Velmi zajímavý je i průběh jeho pelichání, jde o moment, který v současnosti zkoumám.
Tím, že pelichá, nelétá zřejmě na ovoce, drží se při zemi v keřích. Partnerka peří ještě nemění.
Tento pár nabízí možnost sledovat je v postupu pelichání, využiji toho. Bude třeba s odstupem času chytit je znovu. Lokalita je malá, šance tudíž je.
