Na závěr sezóny, než přijde noční chytání, jsem si zadal mnoho let odkládaný úkol – doověřit, jak rychle u slavíka obecného běží výměna šatu včetně růstu jednotlivých velkých per. To už nemá se zálibou nic společného, půjde o výzkum.
Už němečtí kolegové v minulém století publikovali, že přesvědčit se k chytání nedávno označených slavíků tmavých opakovaně, dá práci. Lidi baví kroužkovat a rozšiřovat seznamy, a není divu. Já nyní přepínám do polohy nudné a může se stát, že i blog bude poznamenán. Že se bude jen čekat, čekat – a čekat na náhodu. Ptáci nejsou hloupí, velmi rychle se poučí z prvního odchycení. Tady k němu došlo včera, a dnes – dvě sítě s nulou. Ovšem, podařilo se vypátrat v úkolu druhém, co je zdrojem vyhledávané obživy v místě, při které jsou ptáci po hrdle fialoví. Znát jsem to potřeboval, protože tak vypadal i jeden z včerejších slavíků. Je to nakonec třešeň ptačí, neskutečně přezrálá, sladká (vzorek jsem okoštoval pro úplnost pokusu).
Chytily se alespoň pěkné pěnice – hnědokřídlá a dvě pokřovní. Ty vypadaly takto stylově…
Než použiji sklopky k odchycení pro změření přírůstku peří, snažím se sítí. Zítra zkusím chvíli po rozednění a v tichosti. Samice, jak psáno posledně, pelichat ještě nezačala (možná k procesu zmizí), samec, ve sledu unikátním, už začal. Mám takové případy zaznamenány mezi čtyřmi sty fotografiemi křídel čtyři, zdejší je pátý do série. I proto jsem se konečně rozhodl zkusit zjistit, co se za takového začátku dál děje. Budu tedy investovat hodiny a hodiny do pokoušení náhody, až budu v krizi, vytáhnu sklopky. Ty ještě místní slavíci neznají, věřím v ně. Pokud to nedopadne, ukončím letošní práci s hnízdišti a odejdu do tmy.
