Den se ze tmy stavěl na nohy kousek od kamenné rokle Hrádku na hřbetě žantovských polí, sítě v tichosti vyčkávají, sklopky právě roznáším. Vzal jsem si volno na pár hodin před zaměstnáním, ve snaze zkontrolovat pelichání slavičího páru z před-předvčerejška.
Na kandované ptáčnice létají pěnice a síť těm přízemním brání. Slavík mne už odněkud viděl, pokřikuje a naděje v ten moment poloviční. Znovu žasnu nad slavičím prostředím k pelichání, kam jsem se prostříhal po kolenou zahradnickými nůžkami. Přede mnou se otevřel chrám vzepřený bezinkou a o kus dál zmíněnou třešní. Ukrytý je tu zářez cesty nahoru. Hraji o všechno, proto i sklopky. V čistých keřích do krepové sítě vletěl kůrovníček Certhia familiaris.
Věřit se mi moc nechce, co hledá mezi větvičkami trní. Je mlád a jde si po svém konečně bez dozoru. Vypadá smutně, ale to je maskovaná hrdost.
Kam jej křídla zanesou, nevíme ani jeden. Sedím na kmeni osiky vichřicí seťatém a dívám se do bažin v dálce. Po vějíři.
Lesní mravenci makají na stavbě ode mne kousek, to pro ptáky hnízdící na zemi není žádná výhra. Znal jsem ornitologa, který praštil s peřím a začal zkoumat mravence. Jak se kupa nahřívá, obyvatelstvo aktivuje k maximu. Sklopky mám tedy v pětiminutovkách pod kontrolou.
Je nádherně. Ze sítě vybírám jako poslední mladičkou místní červenku, slavík do žádné už nevletěl, ale ve sklopce je! Nadšení ochabuje. Není to on, co pelichal – je to ona, co ještě ne.
Uvědomuji si ovšem, když je patnáctého, že jde o velmi pěkný fotozápis dosud nepelichajícího slavíka. V rekordu. Tak aspoň něco! Dveře do trní si nechávám otevřené ještě tedy na půlku srpna. Třeba to vyjde alespoň s jedním z páru kontrolou. Přitom jsem prověřil, že mláďata žádná v okolí nejsou. Zda byla, neodhadnu. „Zadržené pelichání“ samce jasně říká, že v pokusu prvním se něco muselo stát. O zmíněném termínu (v uvozovkách) si někdy povíme víc.
Okáči luční i bojínkoví, čmeláci, včely i páteříčkové – všichni se na mne životy složili, abych měl příjemný den. Pšenicím po kopcích se život však krátí, přijdou o hlavu. Až usedne prach, najdeme za ním na pár chvil ještě známé léto.
