Cesta pro zážitek

Žádné komentáře u textu s názvem Cesta pro zážitek

Možná pět let tomu, co jsem v prastaré pískovně vedle dráhy chytal o pelichání. Dva roky jsem tam nebyl vůbec.

Deště odtáhly po poledni, měl jsem zabaleno. Nic víc, jen sklopky a kroužkování. A přehrávač. Velmi si potrpím na jednotlivé styly a dávám jim, co vyžadují. Kdybych měl za zády přezkušovací komisi, chtěli by po mně profesionalitu. Tento způsob letního kroužkování je z mého portfolia, metodu jsem brousil několik let.

U lomu bývá problém s parkováním, budu muset dojít kus pěšky. S lehkými pastičkami to jde zvládnout. A už vidím ten kráter plný života. S vodou a rákosím, a stěží představitelnou džunglí. Tam, kde jsem tenkrát přeskákal k bochníku pámelníků, dnes cesta nevede. Ale když jsem se horem vydal, dojdu, kdybych se měl prosekat, anebo kousek letět. Už je místo přede mnou, už ho poznávám. Jde o učebnicové pelichaniště a slavík je tady! Květů, co kolem září, a hmyzu rozličného…

Nepůjdu už dnes jinam, mohu proto být snivě pomalý. Nikoho by to se mnou nebavilo a imaginární komise už taky reptá. Potřeba je vlézt do houští, cíleně, odkud pták reagoval. V této fázi procesu slavíci neriskují a pozice meziprostorově nemění. Jen během vlamování do objektu poustoupí a pozorují kmitající motyčku. Úkolem je dnes položit sklopky dvě, jednu do ohniska, druhou odložit do kraje, pokusem. Prolézat bochníky nejdou, houština neskutečná. Proto je slavíci osídlují. Chytat se bude „na ticho“ samozřejmě, každé hraní je tady na škodu. Sednout si jdu na vyhřezlý roh betonového panelu a brzy na něj vyskládávám páteř. Je nahřátý a bez parazitů. Vzpomínám na tenkrát i roky předtím. Pokaždé tady slavík byl, přestože o hnízdiště nejde. Ta jsou v lomu jinde. Slavíci ale vystoupí od vody na terasy, prvně jsem zvyk objevil před lety na kempu pro mládež u Řežabince. Platí to pořád. Kolem jsou záhony plaménku plotního, tím člověk cestu neprorazí. A kde je světlina, už kvetou kytky. Pod břízou trávníček přejemný, jak k tanci vílám. Oddělený od drsného světa trní a přítulů. Ruderál ke mně čaruje!

Říkám si – kdyby nade mnou komise opravdu stála, už by se vyptávala, jestli tam není potřeba jít. Klepali by si na hodinky a pošuškávali nad ohmatanými deskami. Dobře tedy – řekl bych – pojďte ke křoví. První síťka by byla netknuta a nevykolejila mne. Pak už ale k vidění, co nabízejí fotky.

Ano, děkuji. Profesionální… souhlasím. Tak mi to podepište – a ještě něco: To, co jste viděli, je setinka obrazového průvodce světa slavíků.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *