Ornitologie je nádherná ve své košatosti. Je mnoho lidí, kteří sbírají setkání s raritami, jiní touží takovým nasadit kroužek z vlastní zásoby a další fascinují počty. Rozumím jim. Čas můj i snažení v něm se ubírá jinak, zůstávám se slavíky pokud možno pořád. A ono to těší, když ne stále, určitě každou chvíli.
Jel jsem pro sběrače borůvek, vrátit je z Českého ráje a za Branžeží jsem zatáčku málem projel rovně. Když jsem silnicí jezdil před lety pracovně, místo už tehdy provokovalo, ovšem – vnořené do lesů, klidně jsem vždycky jel dál. Dnes bylo jinak, a jak tady říkám – museli vyhnízdit. Slyšel jsem je. Po cestě zpět jsem s posádkou sice zastavil u hřbitova a zkusil kontakt hlasem, nikdo se v zákeří se mnou nebavil. Nedivím se, je pozdě, a málokdy bývá jinak. Příští rok ale už nevynechám.
Hranice rozšíření druhu přesně podobné dělá. Vůbec jsem v nasměrování dnešní cesty neočekával, že se slavíci připomenou, vše mělo proběhnout v klidu. Neproběhlo, a tak tady píšu o překvapeních s nimi i dnes. Popel si sypu na hlavu, měl jsem už informace ze Srbska (osada za rybníkem), že zjara tam zpěv v noci zněl. Kdybych si býval byl čas tehdy našel, mohl jsem dneska tu zatáčku projet bez následků.
Výzkum slavíků mi nabízí tolik příležitostí, a protože se znám, tuším, kolik jiných – ba daleko víc – ještě přehlížím, podcením, opomenu. A taky počítám se štěstím, o tom bývá řeč každou chvíli. Pak už jen vyčlenit čas, zástup času. Zabalit věci a rozjet se kamkoli provokovat.
Slavíci jsou nyní doprovázením v pohybu a mohou se ozvat i u vás za plotem. Jsou to však pokaždé aktéři z okolí, nijak daleko totiž mláďata neprovázejí. Mají na to od jejich vyskákání z hnízda necelé dva týdny. Velmi často už během této závěrečné fáze hnízdění rodiče začnou pelichat, aby získali čas. Nejde o obavy z podmínek pro odlet, balí se v nejpříhodnějším čase končících prázdnin, jde o dostatek potravy pro energeticky náročný proces. Té ve vypraženém létě pak ani pod záklopem keřů nadbytek není. Nyní ještě ano, a než se kraj rozpálí, mohou být s výměnou nejmíň v půli. Jejich potomci takové problémy neřeší. Vymění peří jen z půlky a navíc se přeorientovávají jídelníčkem na bezinky. Těmi letní krajina zpravidla nešetří. Kdo z vás je zná a umí se jimi potěšit, buďte blaženi.
