Psal jsem posledně o květech akátů, o zdi, o tichu hřbitova. Potom jsem popošel za trať… Dnes od té zdi nepůjdeme nikam, hned po straně je břeh, to nás zajímá. Loni jsem tu kroužkoval, sameček je proto málomluvný.
Ze schůdků od kontejneru prohlížím lokalitu a rozhoduji, kde začnu. Vzpomínám, jakou jsem míval formu, když jsem ještě hledával. Beru hůlku, chytat nebudu, přijel jsem na chviličku – a mohl bych zase už jet, hnízdo je u paty útlé slívky! Hned se mi ovšem stačily protočit oči. V košíčku nepoškozeném je pouze jediné mládě a liché vajíčko!
To mi hlava nebere. Vstoupil jsem snad do fáze vykrádání hnízda sojkou či strakou? Svízel je u plotu mírně polehlý, ale lístky přetočeny nejsou, stačily se již urovnat. Během mého pobytu slavíci nevarovali ani vteřinu, nikdo nekalý u hnízda nejspíš také nebyl. Když by šlo o vykrádání, útočník by se vracel kyvadlově. Vajíčko odebírám, mládě kroužkuji a vkládám zpět. Nemám s podobnou situací zkušenost, nechám vše na osud. Kontrolu provedu zítra.
Doma mne chování mrzí. Měl jsem hnízdo obehnat skrumáží větví, jak provedl jsem mnohdy. Před okřídleným predátorem by ochránily. Nastaven je tím ovšem zajímavý pokus. Rád bych přijal variantu, kdy snůška byla pouze dvoukusová, pro jakýkoli důvod samičky. Zbylé vajíčko je drobné, proč ne… Pak by mládě ohroženo nebylo. Prohlédnutím sběru doma se ovšem ukázalo, že skořápka nese skvrny od krve. Potřeba počkat, co se stane.
Ptáci směřují k nutnosti hnízdit, rozmnožit se. Právě tak slavíci. Na konci léta odlétají, aby přežili v krajích vlídnějších. Přežili k tomu, aby se postavili na startovní čáru návratů a přiletěli hnízdit. Rozmnožit se. To je to – oč v křovích právě běží. Držme jim palce i tady na blogu.
