Radost, která bolí

Žádné komentáře u textu s názvem Radost, která bolí

Je zajímavé, jak se zážitky dokáží připomenout, když do situace vstoupíte po čase zas. Nyní třeba to objíždění hnízdišť… Tolik let podobné absolvuji, vždycky si říkám: „Proč nezůstaneš doma a něco prospěšného místo toho neděláš? Vždyť přeci zas nejspíš nezjistíš nic.“ Večer, když vystupuji z auta v garáži, je jasno – nemýlil jsem se. Je v podstatě devátého, rekord už znovu nepadne, trochu to bolí, ale za tím vykukuje podivná radost. Přeji si totiž tak nějak potajmu, aby rekord prolomen nebyl. A příliš se toho kolem slavíků zatím neděje ani v republice. Oni zas vůbec na uspišování příletů jiných druhů nezareagují! Ne, je jasné, že všechny nuly z výjezdů cenu mají poctivou. Nejsem z těch, kdo by kdejaké narezlé mihnutí za přehrávkou připsal slavíkovi jen proto, že tam je u toho člověk vlastně sám, a navymýšlet si může cokoli. To už by kopírovalo časy, kdy jistý kroužkovatel vymýšlel a padělal přes cestující známé, zahraniční hlášení svých kroužkovanců. Ano, i podobných úletů je některý člověk schopen pro obdiv a pochvalu. Já jsem to měl navíc vždy tak, že jsem zarputile chtěl zjištěného slavíka čerstvě dostat do ruky. A někdy to býval boj s časem, když soumrak byl pomalu na druhém konci křoví. V noci už slavíka nechytíte, kdybyste se stavěli na hlavu. Přestože třeba zpívá.

…………………………………………………………………………………………………………………

A ještě odjinud z hlavy, abych dnes nebyl krátký. Hodně jsem přemýšlel nad současným děním v našich životech. Při cestách za slavíky má člověk opravdu času dost i na podobné. Mám na sebe vztek a současně se odkopali pořádně jiní, kdo se rád pasuje do role všeznalých či snad funguje vědmou. Jak to, že nikdo současný stav nepředpověděl? Že jsem to netušil ani já, přestože si o sobě myslívám, že cit mám vyvinutý? Vždyť to je dnes tak jasné! Dokážete si představit, jaká by nastoupila kariéra, umět opravdu podobné? Ne, nikdo to nesvede, nic takového neexistuje, teď se to v nahotě ukázalo a doufám, že lidé prohlédli v disciplíně podobně, jako já. Zklamal jsem se v předvídání. Kdyby nic jiného, alespoň následně bude k vidění všeliké kličkování těch, kteří u toho i přes čerstvě odkryté neschopnosti budou chtít zůstat. Já na to nemám. Kopřivy tedy i pro mne za odměnu!

A přeci je tady naděje! Instituce, v níž jsem ty kopřivy pořídil. Už dokonce někde píší, že červen by mohl epidemii konečně zastavit. Snad nás v tom tedy sluníčko nenechá. A pak bych poprosil, až bude vypáleno – trošku té vody pro krajinu. Začíná už zase chybět.

Zde mezitím vyšel psaný text o modráčcích, můžete hned přeskočit: https://avifauna.cz/modracky-jsme-si-zaslouzili/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *