Trochu víc se tu letos zjara modří, ale duben s příletem slavíků pravých už je za dveřmi. Kdo čeká na ně – vydržte!
To, že někteří kroužkovatelé dali lokalitám modráčků již dost času, mohlo by urodit dobré ovoce. Je to i případ zdejšího čihadla v mokřadech u Koprníku. Co kdyby se některý z (nedávno) okroužkovaných objevil hnízdit? Potvrdilo by to odehrání se tzv. zpětného tahu pod vlivem nepříznivého počasí. To ptáci umí, zejména vlaštovkovití. Prostě se o kus cesty vrátí. Že většina z nich rezervy má, zjistí každý poctivý kroužkovatel, když v tomto čase chytá. Těla jsou protučnělá – ano, to je ten benzín do motoru! Důkaz za všechny, kterého nelze zapomenout – anglický projekt s vysílačkami u kukaček a šokující výsledek jedné, z odletu přes moře. Kukačka, podle měření, doplnila energii v poslední evropské kontinentální zastávce a vletěla nad vodu. Bouře na severu Afriky ji přesvědčila, že nedaleko pobřeží bude dobré se přeci jen otočit nazpět a vrátit do Evropy. Že by to jinak mohlo být „o zobák“. Ona nejen že úspěšně dosáhla protilehlých břehů, ale dokonce minula oblast předchozího vykrmování a s obrovským nápřahem skončila severněji. Druhý „odraz“ po čase již cestu nabídl bezproblémovou a pták etapu zvládl. Co tomu říkáte?
Kam zmizeli časní modráčci? Samozřejmě, mohli v tahu pokračovat dál a jiní nepřilétli. Na smůlu se mi totiž v kratičké příležitosti jednoho podvečera nepodařilo na hnízdní lokalitě odchytit zpívajícího samce. Pokud měl kroužek z let předchozích, výsledek mohl být na stole už teď.
Vše, o čem tady píši, žádá po nás značné časové nasazení. Je to jak s vykovanou plastikou. Kdybychom tehdy o II. ročníku boleslavského Metalového sympozia dílo chtěli zmydlit za tři dny, lidé by o něm dnes nemluvili. Jsem zvyklý – a díky svobodě si to mohu dovolit – nehledět na čas při práci ani při slavících. Mám to tak rád. Ono totiž – i motivaci si člověk sbírá po hrstkách – a dobré je, když se obojí ve vrcholech protne. Znáte to z podobných chvil…
