Málokdy má člověk výdrž chodit chytat, když tam kale nic není. Trvalo to týden – a už jsem říkal, že dám pauzu. Že budu víc přítomný v práci. Ještě, že jsem vydržel. Noc přinesla změnu, pořádnou! V močále bylo živo, jen začít chytat. Tak jsem to rozbalil a po zásluze se zotavoval. Nádherný odchyt – a to jsem pochytal sotva část.
Vyřeším to nyní tak, že pouze okomentuji obrázky…
Koukám Pavle, že už to rozjíždíš. Tak ať to letos frčí stejně jako v předešlém roce. Přeju Ti pouze plné sklopky, sítě a spoustu nových poznání !!! 🌺🌸🌺
Jo jo. A vzpomínám i na tvoje chytání v místech, samozřejmě. Máš tam otisk nesmazatelný!
Škoda jen, že se tenkrát moc nefotilo. Bylo by hezké podívat se na ty dva kluky pro které byla a snad i je ornitologie a touha po vědění náplní jejich světa. Ty, pro které byly křoviny a rákosiny plné komárů rájem. Jen rodina pro ně byla víc a pak už jen ptáci, ptáci a ptáci. I nostalgie může být krásná.
Připravím textík o knize, kterou by měl každý chytač mít: M.Nevrlý, Moje ptačí roky.
Díky