Vítejte v čase, kdy už se v krajině objeví první slavíci. Ano, je to tak. Nezapomínejte, že modráček pořád zůstává slavíkem, a tedy tím nejotužilejším.
Od 90. let s nimi, byť v přestávkách, zažívám neskutečné věci. A hlavně procvičuji chytání sklopkami po čase půstu. Není to – a nikdy nebylo – chytání na čísla, potkáme v prvních dnech výskytu (kol 20. 3.) – jednoho, nejvýše dva. Ale o to víc je to k zapamatování.
I letos se tady v močále bude chytat. Nejde o žádný výzkum, protože na samičky a jejich hnízdění už čekat nemohu. Jde spíše o schytávání zpěváků. A o vzpomínání, to především. Dřív se totiž vyčkávalo u pastiček po celé dny, zda nějací modráčci nepotáhnou. Nebylo je jak lákat a – po pravdě – na ty průtažné to příliš nefunguje. Nemají mnozí ještě v sobě ten kvas, potřebu na cestě s někým se přetahovat. Občerstvit nenápadně, velice skrytě – a upalovat dál…
Foto: Jarka Klápště
Absolutně nikdy nezapomenu na stav, v jakém jsem se vyskytl ve chvíli chycení prvního, o kterém jsem v prostředí vůbec nevěděl, a jen ohromná touha mne na kole odháněla z domu do prostředí, které ani nikým zmíněno tehdy nebylo. Do rákosí rybníků! Vrcholilo totiž obrovské zklamání z předešlé sezony, kdy jsem poctivě chytal a vyhlížel (podle literatury) na břehu řeky ve vrbičkách, a neprošlo tudy nic. Červenský rybník se ale už otcovsky připravoval, hned za rok věrného svého uchlácholit. Každý jistě pochopí, jak i dnes mi je v místech prvního setkání. Ti ptáci už nežijí, místo je změněné – ale vzpomínky, ty drží opravdu pevně. Dnes není problém ve správném čase s aparaturou, v mokřadech modráčky vyhecovat a uvidět. Jejich výskyt se proměnil, a proměnil ku prospěchu. Všeho a všech. Vy ovšem, vážení, pokud sem přijedete, zvukovou aparaturu v místech nepoužívejte ani pro focení. S přilákáním v tom nejpotřebnějším čase měl bych pak problém.
Zvláštní hlášení:
8:03 – právě se hnízdit do zahrady vrátil od jihu nádherný hřivnáč. Je zatím sám, ale dlouho jistě nebude. Jdu se dívat…
