Jsem vzpomínací typ a hodí se mi zpětná zrcátka z cest. Tady jej nastavili lidé z Malechovic, kam jsem v létě zajel. Ne, nebyl jsem tam poprvé – a snad ani naposledy. Jen se slavíky to v nočním odchytu jaksi nevyšlo, ale výsledek to byl snad cennější, než kdybych nachytal. To je napsáno v blogu jinde. Potřebuji lidi k životu čím dál víc. Dobíhá ve mně samotář z houští a já prostě potřebuji už sdílet. Bylo to milé a přátelům ještě jednou děkuji. I za ohlédnutí, které se objevilo ve Zpravodaji města Sobotky pod názvem Oslava života a harmonie v nás. Cítíte též, jak se sem povaha slov nadpisu hodí?
A protože v kovárně se před pár dny rodily ceny pro jiné město, tedy podstatná část, ovšem ta nejdůležitější, posílám obrázek právě pod Novákův kopec do Malechovic…
…na východ, přes prvně této zimy zasněžený Hrádek.
Ale špačci, přátelé, špačci už se nedají, a vítají směle.
Buďte zdrávi.
