Jiskry kolem ohnišť – dokončení

Dívám se dole v kabinetu do objektivu foťáku, který u toho se mnou byl. Nedávno dosloužil, ale nechám si ho. I pro tu vzpomínku na vzácnou chvíli.

Slavičího zpěváka, co mne v křoví tehdy sledoval, se povedlo chytit až sedmnáctého června v půl desáté v noci. Začínal pelichat, sezóna tím zhasla i jemu a bylo mi ho líto. Kvůli ní přišel o všechno. Ona za to ale nemohla. F1 hybridní samice jsou neplodné (na rozdíl od samců) a podle pozorování z umělých chovů se ani k přípravám na hnízdění příliš nemají. On o ní ale věděl, že ji má v okrsku, že oslnil právě ji, a nadbíhal všemožně až do půlky června. A protože tedy ani on s hnízděním povinnost neměl, pelichal rovněž záhy. Znal jsem jej podle kroužku z předchozího roku, chycen byl naproti, ve východním dílci. Kontrolní odchyty v těchto prostředích jsou velmi důležité, pomohou stanovit míru přežívání. Ta, zejména u mláďat, bude kritická. „Projektily“ aut dříve či později sestřelí každého. Až takto zoufale dopadla zdejší kulturní krajina bez nabídky! Každé mládě, které se v těchto jinak atraktivních protierozních a protihlukových výsadbách narodí srnám, u zajíců, strnadů, vřetenušek a ohniváčků, skokanů a ropuch, užovek a slavíků, mělo by mít na tričku oslzelý symbol jepice.

Hybridní slavičí samička, pokud přepelichala a zvládla odletět, odtáhla velice brzy. Nikdo zatím netuší u kříženců rodičovských druhů s tak odlišnými africkými zimovišti, kam. Kde končí cesty hybridů? Tento pták však cesty zvládat musel, podle znaků byl víceletý. Musel na jaře odněkud přiletět! Odněkud z Afriky. Od jihu ze Zimbabwe či Zambie, nebo snad od Burkiny Faso či Ghany nad Guinejským zálivem? Anebo někde napůl? I v tom je téma kříženců unikátní.

Než zamyšlení ukončím, pokusím se představit kvarteto svodidly vymezených celků dálničního sjezdu. Severní jsem uvedl vyšlechtěnou pnoucí růží v koruně stříbrného smrku.

Místo, kam se přes volant vždycky podívám.

Východní je protáhlé a svírá obří trafostanici. Jižní je odlišné záplavou květů několika druhů jasmínů. Bývá to velkolepé. Uprostřed tráva a porost osik, všude ležení nepřizpůsobivých. Západní je po zemi potaženo brčálem, v čase květu tak modře. Do toho břízy – neskutečno!

Slavíci musí být hluční, provoz už neutichá ani v noci. Bývalo jinak, ještě v devadesátých letech v noci provoz na pražské silnici výrazný nebyl. Na jičínce vůbec.

Dnes už s tím pracuje každý, ale rozpoznání atraktivity těchto míst je připsáno rovněž mému výzkumu.

Až po Přestavlky u Mnichova Hradiště, přes jejich nadjezd, a na druhou stranu stále dál ku Praze jsou tato prostředí slavíky vyhledávána. Objevil jsem to náhodou. Když odvážel jsem mládež z diskotéky, při zastavení na přednosti v křižovatce poblíž, jsem zaslechl zpěv a stáhl okénko. Bylo jasno. Zpěv z křoví zněl dokonce několikahlasně.   

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *