Je stále ještě prvního února a mám po proceduře. Bral jsem bahenní zábal, holínky po něm jsou hned mnohem zelenější, ze šněrovadel odkapávají slzy za zmačkaným poukazem, že už je po všem.
Močály u Koprníku a rybník Brodek. Toť balzám pro zelenáče! Silnicí přichází kolega, se kterým se tu potkám snad vždycky, když sem náhodou zajdu. Zná místo dobře. Mluvíme o husách před námi na hladině, že jich stovka bude. Značená není z nich žádná.
Já básním o močále. Jak bylo dobře, že tenhle ráj i mojí zásluhou přežil. Vynáším k němu tip osmi párů, souhlasí. Ano, tolik tu modrých slavíků takhle přes silnici zahnízdí. Loučíme se, že zas někdy na viděnou.
Jdu vzít tu lázeň slatinných bahnisek. Ještě prostředí nevoní, na to je opravdu čas. Až se zem zapaří v travách a voda začne dýchat. Až přibude ptáků, než jediná modřinka, proklepávající rákosní stvoly. Hladiny ale žijí, což mne moc nezajímá. Mým světem jsou křídla do velikosti drozdích. Myslel jsem si už na skřivana, ale mám smůlu. Slídím v polích dalekohledem – zatím nic.
Jdu do sektoru II, za rybník Nový. Tam jsou podmínky rovněž luxusní, ale jediná bekasina, jediná slučka tu ještě není. Tedy, alespoň jsem ji nevyšlápl. Prošel jsem ovšem tak desetinu plochy a nejlepší místa ne. Tam zbytečně nechodím ani teď. Mohou tam být už jeřábi. Stačí mi dýchat a dívat se.
Držet se černých bezů, které se za pětatřicet let vůbec nezměnily. I tenkrát jsme se takhle poplácali. To jsme se báli, to šlo o hodně. O přežití. Jestlipak to alespoň tuší ti, co sem přicházejí. Nebylo by tu nic. Jalová, hnusná navážka z Polygonu. Bylo to všem úplně jedno – tak, jako je lhostejné dnes. Ne, mně tu je prostě báječně na druhou! Nic chytat nemusím, ani s sebou nic nemám. Sjel jsem si kilometr osm set metrů jen tak, na otočku do lázní. Husy kolem křičí, už se párují. Oštipují ozim a ty krajní pobyt ostrým zrakem jistí. Jsem napláclý za kmenem lípy, s dalekohledem to moc neumím. Nenosím jej na ornitologii, možná jsem jediný v republice, mám to prostě jinak a rozhodně to není návodem! Jsem hlavně chytač s intuicí. Dnes jsem si ho vzít musel. Už ale odjíždím, stačilo mi. Je to opravdu brzy, nejdřív tak za měsíc.
