Nepočítám roky, po které slavíkům blog píšu. Není to pro mne důležité, i s kroužkováním to bylo podobně. Když jsem se rozhodl a na cestu se vypravil, měnit to nechci. Na poličce se mezitím vystřídaly desítky kalendářů a já se na duben už zase těším. Chtěl jsem ale říct jinou věc – nahlásit se, že možná od samého začátku psaní mluvím o prostém slavičím peří, a co s ním mistr před partnerkou dovede. Důkazy jsem ovšem dodnes nepředložil. Viděl jsem obrázek (málem) už několikrát, jak zasvítit může namlouvání, ale pouze jedinkrát štěstí měl do finále.
Je to už hodně let. Výzkumem ovšem už docela protřelý, přesto jsem koukal nevěřícně. Slunce je o slavičích námluvách veliký pomocník a svítilo i tenkrát. Pod větve keřů v záblescích, ale stačilo to. Anebo možná, že úžas to přerušování ještě povýšilo! Dám nyní dva obrázky stejného slavíka, na druhém ze stínu do slunce vsazeného. Rozdíl vidíte.
Jaro jim nastaví pokaždé dress code ve stylu „repre“, kdo poslechne, prémie už jsou nadosah. Dostaví-li se ovšem někdo takto, může si za zbytek sezóny sám.
Pravda, možností druhou je ještě zpěv, který též k protějškům hlásí, kdo vlastně na větvi sedí, ale outfit je outfit. Záchrannou brzdou k drobnějším a pro slabé, je šikovnost spolu s odvahou. O tom snad ale někdy jindy…
