Posezónní slavičí blog tak netáhne. Kdyby to bylo v televizi a byl jsem honorován za stav „píplmetru“, už bych si leštil boty na koberec k řediteli. Ještě, že to je jen tady na stránce.
Osobně s tím moc problém nemám, protože, když člověk táhne životem mnohde na cestách, lidé o blogu mluví a znají jej. I ornitologové, i kroužkovatelé. Rovněž poetové. Přeci jen ale, když už mají rezaví pěvci svoji stránku, hodilo by se přitáhnout čtenářů víc. Zkusím témata spíše míchat, nejzajímavější avizovat. Jó, to o sezóně! To lidi chodí, jsou zvědaví, jak to s králem pěvců aktuálně je.
Nikam s blogem neodcházím, i příští rok jej tady najdete. Letos nás ještě čeká slíbené líčení příletů do Slavičího háje (to bude o pohřbu zpupné noci), předtím se objeví (dnes?) odbornější text i pro neodborníky: „V čem jsou jiní“, bude se jmenovat. Neměli byste si článek nechat ujít, nevěřím, že nezaujme. Podíváme se na oba naše „hnědé“ slavíky. Kdybych nějakou shodou náhod neměl na psaní čas (snad se nestane), pověsím jen výkřik: „Ve všem!“. Hoďte tedy na chvíli poletování kol vánoc za hlavu a přijďte číst.
Chcete obrázek? Dám, je z diáře tipaře. Má nádhernou náladu, myslíte, že ne? Pobuďte s ním chvíli.
