Sázka na předpověď

Žádné komentáře u textu s názvem Sázka na předpověď

Přes Moravu ještě tu a tam nějaký tmavý slavík přeletí, podle informací z čihadla od Biskupic. Pořád jsem si říkal – co to ještě přeci jen zkusit v rozběhlém září. Předpověď vypadala příznivě a místo pod Horním Bousovem jsem prohlížel už posledně. Letos jsem tam nepobyl ani minutu. To vše večer příkazně otevřelo garáž a vyšouplo mne ven.

Kolem půlnoci se opravdu ukázaly dokonce hvězdy, jak psali na obrazovce, v jednu jsem nalíčil. Bezinčí těžce vonělo, mám to tak rád když léto odchází. Provoz na silnici trošku obtěžoval. Pořád abych zhasínal svítilnu, nechci aby lidi zastavovali. V noci nikomu nic vykládat netoužím, chci mít na chytání klid.

Oranice byla suchá, ani holínek nebylo třeba. Kam zmizel déšť, co byl odpoledne? Je bezvětří, poměrně teplo. Od Boleslavi záře, ta už je s námi nastálo. Odešel mi na konci sezóny jeden zdroj, dvě vábničky táhne druhý společně. Hraje se modrák a slavík tmavý. Spát příliš nejde, ornitologie bývá silnější a hlava přemýšlí i potmě. Nemívám moc příležitostí takhle pozorovat noc. Tak si to užívám, ráno budu ale jako přejetý a ještě přecouvaný. Rád tím zaplatím. V noci tři kontroly, neúspěšné. Do svítání chybí ještě chvíle, ale už stojím tradičně v křoví kousek od linie. Kdybych v noci zastavil slavíka, slyšel bych ho mezi větvemi už za malou chvíli, až se porozední. Byly tu však mezi bezinkami jenom červenky. Z boční příčné sítě v oranici utekl pták, mohl to být klidně modráček. Hned tam ale vrazila pěnice slavíková, slétla z noci. Končí v pytlíku a jsem zvědav, co bude dál. Rákosí nad strouhou je bez života. Zajímavé, jak rákosníci na tichý povel krajinu s prázdninami vyklidí. Naprosto obdivuhodné. Obě červenky už jsou v pytlících, bude to slabé, to se rýsuje. Najednou ovšem na spodu sítě hned nade dnem vyschlé strouhy spolu s další červenkou poskakuje v kapse pták a já jsem popoletěl. To se splést nedá, mám tu figuru i chování v oku. Slavík tmavý! Pod mikinou to mlátí jaksepatří. Nečekal jsem to už. Je osmého, perfektní divadelní kousek!

Tito jsou materiálem nejcennějším. Tady už lze uvidět slavíka opravdu v tahu. Ztučnělého na vysokou mez, zavalitého, těžkého.

Poznámka: Pro účel focení je postranní peří navlhčeno.

„Třicítka“ Pesola dole rezignovaně klepla. Ještě, že mám silnější Avinet na drozdy.

Žasnu. Ano, takto bývají pěvci „pohonnými hmotami“ vybaveni dole při pobřeží Středozemního moře, ve vnitrozemí vzácně. A když přeci, tak právě takto pozdě. Potřebný odchyt! Fotím a s bleskem záříme. Vyplatilo se, dobře, že jsem jel. Je to fakt ale naposledy. Ptáků jiných dnes moc není, součtem jsem se nedostal ani přes desítku. Stálo to však za to.

Slavíka pouštím do vrby s černým bezem hned za silnicí kde parkuji. „Pocvakává“ tlumeně, když skáče do labyrintu větviček. Na cestu je pořádně vychystaný, odkud tak může letět? Moc si to užívám. Mizí v spleti, už ho neslyším. Jistě si naloží k uvažované snídani bezinek, těžknou lákavě. Myslím, že se zdrží v pobřeží Červenského rybníka do večera, pak odrazí pryč. S kroužkem z toho luxusního setkání.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *