Abych vůbec ještě věděl, jak vypadá jiné peří než slavičí, mám v kroužkovací sezóně odreagování. Prvním jsou bousovští čápi a druhým vlaštovky. Ta místa jsou od sebe nedaleko. Vlaštovky by chtěly řešit více systematicky, ne jen jednou návštěvou „nadivoko“. Tolik času však nemám, a tak jsme rádi za jedno setkání. Ti lidé by pro vlaštovky udělali první poslední. Jsou ze staré školy, kdy se vztah k přírodě ještě vyučoval. Vždycky se chytá, a pokud to vychází, kroužkují mláďata alespoň na některém ze dvou hnízd. Druhá rodina ze zadního chlívku dnes ráno vyletěla, takže jsme se upnuli na první v garáži. Čtyři mláďata v optimálním věku na kroužkování a oba rodiče. Pak je káva pod borovicí a čas k vyprávění. Mám rád lidi ze staré školy a tady to je též pokaždé fajn. Letos měli nad hnízdy smutek, když první vlna kdesi uhynula a všude bylo ticho. Staří s kroužky z let minulých už se později neobjevili. Nahradili je ptáci neznámí. Tady vidíte samečka.
Byl ve velmi dobré kondici, doufám, že mladé vyvedou. A že se za rok do dvora vrátí. Tak si to lidé z domku i přejí. Přichytil se starý vrabčák od slepic a kroužek dostal samozřejmě taky. Mnozí chovatelé by se nejspíš rozčepýřili nad takovým lupičem, tady ani náhodou! Dost je pro všechny.
Nebudu už měnit scénář kroužkovacích sezón. Když to půjde, chci to držet takto. A přeci jsem se zastavil po cestě s přehrávkou slavičího zpěvu. Z křoví, které jsem posledně vytipoval, se ale neozvalo nic. Mám už ta místa z jara přebraná, bylo to spíš zastavení z povinnosti. Nikdy jsem u toho okraje lesa nebyl. Kdo ví, jestli tam v květnu slavík opravdu nezpívá, teď tam byl ale klid. Z polní cesty se prášilo, odraná strniště mne vždy děsí. Nesmlouvavě upozorňují, že slavičí rok v zdejší přírodě brzy skončí. Vždycky jsem to přijal s pokorou a letos nebude jinak. Ještě ale kolem cest svítí čekanky a bezinky ještě nezesládly! Ještě se pod větvemi pelichá, ještě se připravuje. Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?
