Je vás kolem slavičího blogu dost takových, vím to. Napadlo mne to až dnes, připravím k vám pojednání o cestě vzácnějšího z „hnědých“ slavíků do zimoviště. Výkladem ovšem tak, abyste rozuměli, aby vás to bavilo. Pojďme téma uchopit a vydejme se po stopách slavíka tmavého uherského na cestu do Afriky. Využiji nejčerstvějších výzkumů a odmoderuji snad srozumitelně. Ještě snad poznámku – slavík tmavý je u nás vzácný, hnízdiště se rozprostírají od severozápadu po severovýchod od našich hranic, na sever až do Skandinávie.
Je těsně po půlce srpna a na jihu švédského poloostrova se hromadí dospělí tmaví slavíci, kteří po hnízdění přepelichali a nastoupili letně-podzimní tah. Mají už s cestou zkušenosti na rozdíl od mláďat, která poletí prvně a docela jinak. Noci jsou příznivé, už se ptáci každý jeden nezávisle na sobě zvedají a ve výšce přes jeden kilometr začínají cestu, která svůj cíl nalezne až těsně před koncem roku takřka na jihu Afriky. Po předcích zděděný kurz odletu je vede nad starým kontinentem mírně k jihovýchodu do první velké zastávky ve Středomoří, především v Řecku. Se přestávkami k odpočinku a nasycení vždy nad ránem „kdesi“ přelet trval tři až čtyři dny. Ano, tak brzy jsou na samém konci Evropy a Česko přitom minuli. Neleží v trase, příhodněji je na tom Slovensko či Ukrajina (u nás lze v srpnu zastihnout slavíky z Norska, části Německa a Dánska, mladé „toulavé“ pak i z toho Švédska). V přímoří se ptáci zotavují a posilují od třetí dekády srpna do půlky září a pak odlétají k Rudému moři, kde zastaví podruhé. Kalendář ukazuje začátek třetí dekády září a ptáci se zde zdrží opravdu dlouho – nejméně po celý další měsíc. V tu dobu Afrikou stěhující se deště oblažují výrazně právě tuto oblast a slavičí itinerář s tím počítal. Poté, za velice krátkou dobu všichni posílení se přesouvají Velkou příkopovou propadlinou do Afrického rohu. Tam se zastaví znovu, Kilimandžáru nadohled, severně od něj. Deště se přesouvají s nimi a potravy krajina nabízí velkoryse. V Keni se ptáci zdrží opět dlouho, jsou v poslední tahové zastávce. Přilétli začátkem listopadu a odletí před půlkou prosince. Cílem je oblast s příhodně vlhčenými porosty v Mosambiku, Malawi, Zambii. Odtud začnou v daleko rychlejším návratu odlétat po půlce března. Vyhecovaní, odhodlaní.
Ukázalo se – a ukazuje dál, že nelze mluvit o tahu do zimoviště (jednoho), protože zimní pobyt se skládá v podstatě ze všech tří afrických hlavních zastávek. Při návratu zejména samečkové zkracují pobyt v zastávkách, některou si dovolí i vynechat. Tím se výměr zkrátí zásadně! Na hnízdiště v Polsku a široko kolem přilétají v konci první dekády máje.
Teprve nyní, kdy máme možnost lépe a věrněji nahlížet do migračních strategií slavíků, lze dosoudit naprosto zásadní význam pro přežívání nejen hnízdišť a koncové zastávky, ale právě i zastávek etapových! Vždyť před pár lety katastrofální sucho v Africkém rohu na jaře „nezatopilo“ jen lidem, ale právě i tmavým slavíkům, kteří v regionu nenašli dostatek potravy k regeneraci, na kterou sázeli. Přílet do oblasti v Polsku, kterou po léta sledujeme, byl prořídlý a zpožděný.
Vím, že se mi stane zas – až v půli prázdnin vyberu ze sítí chvíli před rozedněním tmavší postavy slavíků uherských, že i tento příběh mi hlava nachystá. V nezměrném obdivu, uznání, a díváním se za nimi, jak s kroužky do nových kilometrů právě odlétají…
