Čas už raději nevnímám

Žádné komentáře u textu s názvem Čas už raději nevnímám

Léto se rozběhlo a letí. Jednu etapu výzkumu střídá další, než se rozkoukám, budou zas pryč. Slavíci. A přitom roky v jejich společnosti jsou čím dál příjemnější. Je to i tím, že mnohé je snadnější. K řešení některých zadání bychom nemohli dříve vůbec přistoupit pro nedosažitelnost.

Před čtyřmi dny jsem znovu oprášil myšlenku na pokus spočítat rychlost růstu per během pelichání dospělých. Dva staré a spíše náhodné záznamy opakované kontroly mám, nikdy z toho nic pořádného vypočítat nešlo. Dnes za nových metod jsem dostal chuť znovu si zadání ustavit. Na malé přehledné lokalitě jsem zjara označil zpívajícího samečka a teď nedávno (desátého) jsem jej kontroloval rozpelichaného. Všechny odchyty jsem pořídil sítí, takže možnost kontroly navrch i sklopkou zůstala esem v rukávu. To jsem chtěl vytáhnout dnes a povedlo se. Místo jsem vychytal a potvrdila se přítomnost od posledně: Jeden starý – pelichající + jeden mladý – dospívající. Víc slavíků tam není ani náhodou! Pro mne, krom záznamu aktuální (zvyšující se) hmotnosti obou, byl důležitý ten starý pták, rozpelichaný. Čtyři dny odstupu měly dát představu jak rychle peří roste. Odpověď je komplikovaná a koresponduje se zmatkem nad výsledky tehdy, kdy jsem se nemohl dopočítat. Tentokrát ale světlo do problému svítí! Vyvíjející se (velké) peří roste rychlostí různou – s tím, že každé, dorůstající do obrysu finálního, se výrazně zpomaluje. Nově nasazené v toulcích dosahuje růstu 4mm/den, ostatní méně. Jakmile se proces završí a všechno peří vyzraje, stává se neživou součástí slavičího těla.

Co se stalo v sousedství rušné cesty se zbytkem osazenstva?

Možnosti se nabízí dvě, první dost naivní. Buď všichni zbylí skončili dříve pod koly aut, nebo se hned jak to šlo, odstěhovali kamsi do neznáma. Zde se nabízí cesta po směru sezónní vodoteče. Přitom se za pochodu rozdělují, až skončí každý sám. Před dalekou cestou. Na to už navazují zkušenosti zpod noční oblohy loňska, kdy se mimo areál rozšíření povedlo mladé tuláky s kroužky zachytit. Velice překvapivě, ale tak to už nad „rezavým tématem“ bývá.

Poloprázdné hnízdiště

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *