Za symbolem slavičí hybridní zóny

Žádné komentáře u textu s názvem Za symbolem slavičí hybridní zóny

Poměrně úzký pruh společného území obou hnědých slavíků, který se táhne šikmo dolů od vršku Německa k Černému moři a naši republiku míjí ve vzdálenosti směšných dvou set kilometrů, je unikátní v mnohém. Pro mne je však jakýmsi maskotem výskyt zpěváků s obojatým repertoárem. Existují dnes již studie vystihující fenomén, nabízí se však hrst otázek doplňkových, které doposud nezazněly. Jednou z nich je zpěv samotných F1 kříženců, což už je téma i pro ornitologii tuzemskou. Nechme stranou teď nahrávky z klecí, kterých je po internetu fůra – a vlastně – nechme stranou i všechny ty samčí bastardy tuzemské volné přírody.

Pojďme po půlce května do míst, kde se oba mistři opravdu potkávají- robustnější, i ten zpěvavější.

Prosna, květen 2008

Už jsem to někde kdysi řekl a pokorné je říci to znovu. Sám jsem tam tehdy před lidmi naletěl. Není mi nepříjemné vzpomínat na tu chvíli šoku, a kdyby to bylo u nás, neuvěřil bych absolutně. Tehdy. Dnes už vím, na co si dávat pozor, jak posuzování neuspěchat. Jde o téma značně obtížné, vyžadující zkušenosti. Úplně z toho vynechat můžeme čistého slavíka obecného, nic podobného nesvede. U nich jsou prostě jen zpěváci špatní, skvělí či „průměráci“. A aby to ještě nebylo v posudku tak jednoduché, dát pozor třeba i na dobu zaznamenávání. Zda pták je v produkci jarní či šizené pohnízdní. Zda je spárovaný či dosud hledající.

Vyzvedávané nadschopnosti patří slavíku tmavému. To on jde někdy v učenlivosti tak daleko, že „vymaže“ stopu i po delších přestávkách a v projevu podvodně „přispíší“! Neodpustí si ale při delším sólování některé obraty druhové a tam jej načapat lze. Jsou překrásné ty zpěvy plné dovádivosti a improvizací. Pro místa jde o něco typického. Mnohokrát jsem zažil tu neskutečnost slavičí kreativity a člověk je až lítostiv, že koncert musí odchytem přetnout. Nakonec ale – chycení slavíka je vlastně i potvrzením oné zmatenosti či spíše taktiky.

Slavík tmavý „Dvojhlásek“

Celý život jsem tvrdil, že jsem patriotem a nikam bych domov nepřemístil. Dnes ovšem při stále silnějším vlivu své ornitologie bych třeba slevil. Požádal bych o členství v Gdaňsku, jestli by mne vzali, a usadil se u jedné z těch rozezpívaných řek. Vy byste mi odtud posílali občas hovězí a chleba a já bych vám na květen zajistil ubikaci. Zvednul bych centrále počet slavíků a od máje vstával vstříc dobrodružství. Čekal, až od českomoravských hor „Téma“ přiletí, zavíral rozměklé tamní kroužky a topil se v objevech. Zapomněl bych na Kněžmostku, hnanou z krajiny v panelech, bez ryb a bez keřů, dostával do uší neslýchaný zpěv slavíků tmavých. Věnoval bych se pelichání a v létě k obloze začínal hrát.

Ještě, že je na to už pozdě…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *