Byl to rok na slavíky bídný, nechytal jsem je.
Ale modráčci byli před třemi lety takový objev, že na ty jsem si čas našel.
Dobíhala výstavbu domu, ale do slati zasklopkařit, to jsem si už došel! Modráčků skončilo na seznamu neuvěřitelných jedenáct a ještě k tomu i nějaká ta kontrola na hnízdišti u Koprníku.
Dnes se mnohé už ví, ale tam se rodily výsledky tehdy netušené. Pár se vracel od prvního zjištění v roce 1987 a oba jsem dokonce chytil ještě těsně před odletem v září, kdy jim dorůstalo nové opeření. Úplně mne ti bahenní slavíci očarovali. Naučil jsem se líčit do slati na stoličky, které jsem snosil z různých materiálů, naučil jsem se modráčkům rozumět. Jak bylo času málo, přesto jsem dokázal třeba jen k cestičce v tichosti zasednout a dívat se jim tajně do života. Pochopil jsem, jak snadno dokáží uniknout pozornosti krom zpěvu samečka. Tam bylo vše jinak. Létal nad rákosím jako skřivan, obloučky končily na posedu z třtiny a hned zas startoval k novým. O samičce moc dobře věděl. Hlídal si ji. Byly to nádherné dny.
Chytal jsem pak ještě v zimě.
Vyšel si na sněhu se sklopkou na dravce a krom káně lesní chytil i šedého ťuhýka. Poprvé.
Nebylo zatím mnoho druhů na mém kroužkovacím seznamu. Sítí málo, poměrně hrubé, sklopky chytaly druhů nepočetně.
Ani čísla okroužkovaných ptáků nebyla vysoká. Zase se ale hledala hnízda a kroužkovala mláďata, což stanice upřednostňovala. Pro takové účely se kroužky na provázcích barvily tmavě, aby rodiče v domnění, že jde o trus, nevytáhli mládě za nohu ven. Hnízdo se muselo po čase zkontrolovat a zaznamenat případnou predaci.
Okroužkoval jsem v roce 525 jedinců v 48 druzích.
