Zde najdete záznam pořadu z rádia ke dni 9.1.2019, kdo byste chtěl poslouchat.
Vážení,
je mi nepříjemné, když navštěvujete archiv blogu a místo doprovodných fotografií tam jsou nainstalovány hloupé obrázky portálu. Z článku tak není nic, z myšlenky rovněž. Udělala to velká řada jiných, já jsem známý loudáním se v životě, ale trpělivost došla i mně. I my přejdeme na nový blog, kde problémy odpadnou.
Přeji výdrž.
Další zprávy…
Pan profesor Josef Brož brzy oslaví narozeniny. Osmadevadesáté.
Schovával mi doma poslední sbírku básní, věnovanou výročí republiky a tak jsem pro ni jel. Už nemá jiné, byla poslední.
K nim, protože žije s bratrem poté, co mu zemřela manželka. Není v nejlepší kondici, mluvili jsme i o jeho zklamáních tady. Jsem nad tím s oběma bratry ve shodě.
Musel jsem vyprávět o slavících. O tom od Dobré Vody, co je od jeho Lhotic nadohled.
A ptal se na skřivany, ví, že tu už žádné nemáme. Nemají kde být. Tak jsem mu říkal, že přeci může v únoru i březnu nad zahradou je uvidět. Ovšem, zastavit je tu už neumíme. Krajina je taková, jak jsem popsal na rádiu dnes dopoledne.
Ti skřivani letí do Podještědí. Do země stále přívětivě rozčleněné, zvlněné – tam kolem Osečné, kam ho za trest komouši tenkrát poslali učit.
Mluvil o jeho žácích, a že jich bylo, to si zkuste představit.
Byl mezi prvními, kdo obdržel od města Mnichova Hradiště cenu. Shodou okolností se na ní podílíme kovaným srdcem. Skláři jej pak vkládají do křišťálu.
Ani pan profesor neví, že cena je „polonaše“, neříkal jsem mu to.
Je to vzácný člověk, kterému paměť ještě slouží. Je pro mne ctí, že mohu naslouchat takovýmto lidem a že k sobě stojíme přáteli.
Znám jeho tvorbu a dnes jsem mu připomenul báseň Chvíle u Stržáku. Je to rybník nedaleko Bud tady, kam chodím za slavíky. Kolem rašelina, břízy, fragment lesa s borovicemi, žluvy, voda po lesním medu v barvách, ticho. A tak jsem mu říkal, že dobře vím, jak místa z básní „sedí“, že člověk podle veršů dojde k podmětu a žasne. Učím se od něho nakládat s českým jazykem, využít všech jeho nedostižností, umět obdivovat. Nestydět se za vlastenectví – ano, i politiku jsme okrajem probrali dnes u stolku ve třech. Nad vosími hnízdy od svátků. Jsou vzácné ty chvíle a budou ubývat. Není v kraji zdejším takové autority.
A zpráva nakonec – do mlýnské zahrady se konečně vrátila srna! Je to hned jiné, veselejší.
Už ji nic nevyžene, až do Silvestra.
