Ano, už je to třicet let.
Tento osmičkový rok zažil změnu.
Odněkud se znovu vyhrabalo váhání, jestli třeba nejít dál spíše s modráčky…
A podle toho to vypadalo. Modráčci totiž u nás od předešlého roku hnízdili, bylo to tuším třetí prokázané hnízdění v republice. A i když hnízdili na rybníku Novém při Kněžmostu (u kolegy), chytal jsem poctivě na tom svém už po půlce března.
První sameček se chytil až 30. a druhý na Apríla.
Tím vše ale končilo, i když jsem to netušil a chytal dál.
I proto v síti mohl viset čtyřiadvacátého dubna rákosník ostřicový, obrovská vzácnost.
Přílet slavíků mne zastihl stále ještě v rákosí a to se ukázalo zlým. Sítě „šestky“ už jsem měl dvě, i když byla jedna silnější druhé, nachytat šlo. Bavili mne najednou jarní ptáci rákosí, fascinován třeba cvrčilkami slavíkovými.
A jak se slavíci v krajině usadili, už mne netáhli. Říkal jsem si, že stejně už jsem o mnohé přišel, že je vynechám. Až těsně před prázdninami jsem chytil mladého a okroužkoval, byl toho roku jediný a pocit ze zklamání narůstal. Jakoby si mne rákosí chtělo přivlastnit a odvést od slavičích křoví, mlsalo mne dál zážitky údivnými. Jedna z cvrčilek, označená až 29. května(!) byla k neuvěření kontrolována kolegou Machem 30. června na pražském Jižním Městě. Ve stanici z toho bylo překvapení, že sám kolega mi volal a zapřísahal se, že pod večerní lampou kroužek přečetl správně, i když hůř vidí. Jistě, přečetl. Jsou pohyby, kterým dosud nerozumíme.
A já jsem si navíc pořídil kontroly ze známé horské akce Krkonoš, z Horních Míseček. Sýkoru modřinku a pěnici černohlavou. Ale i z ptačích cest Moravou. Rákosníka proužkovaného z Nesytu u Břeclavi a rákosníka velkého od Tovačova. Bylo to chytání výsledků, což slavíci předtím neuměli. A to mi chutnalo.
Čírka přišla ohlášená z Brabantska ze zimoviště na pobřeží, kde ji překroužkovali kolegové ze stanice Vogeltrekstation Arnhem. Začínaly mi chutnat jména centrál, kleštěmi oslovené. Strnad rákosní s kroužkem MUSEUM PARIS například.
Ptáci rákosin nás propojovali a to slavíci neuměli. Stal jsem se posedlým hlášeními.
A aby lanaření bylo dokonalé, v polní rákosině Kněžmostska jsem v samém konci října odchytil mladého modráčka! Zůstal i týden v listopadu a vyhnal ho od mokrých kanálků teprve sníh.
Takto jsem popsal první zápisník.
Se slavíky začalo být v tu dobu opravdu zle. Za vším byly proklaté sítě. Dovedly nachytat početněji než sklopky, více se při nich kroužkovalo. Víc šancí na odečty!
Sklopky zůstaly už jenom modráčkům.
A mělo být ještě hůř…
