Pražská ornitologie

Žádné komentáře u textu s názvem Pražská ornitologie
Vždycky byla Praha v kroužkování skvělá. Lidé tam o sobě věděli, jak dočíst se možno i v knize Moje ptačí roky od Míly Nevrlého.
Pražské kroužkování, to vždycky vonělo úspěchem a jistou noblesou. Měli informace, měli vybavení, měli kde chytat. Prahou totiž táhne ptáků nedozírně, platí i o slavících. Těch možná dozírně, však pořád dost. Včetně modráčků a to už bych lovil ze vzpomínek dávných sklopkařů, pražských kroužkovatelů.
A kroužkuje se tam i teď. Zejména při akci Sylvia a to je punkt, který jsem předešle anoncoval.
Pojďme tam návštěvou v čase, kdy už se pěnic nechytá tolik, ale přeci jen pytlíků modrého zbarvení právě pro černohlávky pod stolem viselo dost.
Ze sítí – metrů málem až nedozírných, v prostředí řízeně luxusním.
Cílovým druhem je pěnice černohlavá – ptáček z odznaku ČSO. Druh, který v posledních letech odvážně mění návyky a neodlétá tak daleko. Někteří odvahové vůbec a ještě si na zimu vyberou Lednici! Tedy spíše její park. Ti opatrnější směřují do Anglie a choulostiví podle starých pravidel stále do Afriky. Tací přilétají zpožděně a nejlepší adresy k hnízdění mají tak obsazeny. To může bolet opravdu dost a proto tlak na změnu, proto ta Anglie.
Kousíček za Prahou v zarostlých polích se tma ještě docela drží. Tma relativní, protože měsíc je v úplňku.
Autem za přítmí mezi keři zapadám do jediné mohutné jámy, která na západ od Prahy je a auto nejede. Pak ale ano, děkuji za asistenci a zbylých pár metrů je dílem vteřin, zablácených.
Lidí je dost. I známých tváří, jež docela září.
Nepřehlédnutelný je i společenský tón, který mám rád. Ono totiž dnes jde zde o sešlost částečně doučovací! Noví zájemci se přišli obohatit. Zbohatnou, i odbornou linku má setkání vysoko nasazenou, jak koukám kolem po tvářích.
Sítě už chytají v podpoře tónů, každý účastník v úkolu hýří aktivitou, později zaprská dokonce gril. Proto předchozí zmínka o výživnosti. Ona však míněna i v smyslu přeneseném.
V zajetí černohlávků.
Nad kleštěmi se diskutuje.
Fígle se prozrazují, každý si nabírá do sytosti. Pelichací jemné rozhraní černohlávků, kuřecí stehno, nebo snad krkovičku, zkusmo i ananas.
I složitost adultních mlynaříků…
Foťáky fotí, čas jako by aktéři měli snad objednaný. Po ranním chladu není k poledni stopy, zůstalo po něm příjemné slunce.
Ptáků se okroužkovalo dost, tah Českem totiž trvá.
A potrvají i moje vzpomínky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.