Dnešní noc nabízí porovnání chytání v Červenohorském sedle Jeseníků s čihadlem u Červenského rybníka, tedy nížinou.
Svítil úplněk, noc vlastně zapomněla přijít, na obou stanovištích se čekalo za sítěmi na ptáky. V horách se svítilo a hrálo, u Bousova jenom zpívalo. A od půlnoci kontrolovalo.
Byla dost zima, jasno s rosou. Říkal jsem si posledně, zdá se, že ptákům sedí jasné noci, kdy vidí na hvězdy. To nebyl případ té před dvěma dny (kdy jsem naposled chytal) co propršela. Neletělo nic.
Z hor mám čerstvou zprávu, že noc byla lakomá, chytl se vzáři měsíce jediný proužkovaný rákosník. Bousovská noc je stejná, jen nejsou čtyři stupně ale pěkných deset. Nechytlo se nic, ale ptáky hraní natáhlo a pousazovalo. Kroužkováni byli pak čtyři obecní slavíci a jiné druhy pěvců jako třeba ťuhýk.
Ve výsledku to znamená, že večer jedu zas. Chytat budu muset, dokud tah nevyslábne. K čemu by nedokončený pokus byl?
Noc jako tato je vzácná. Výborná viditelnost a není divu, že po půlnoci se kdesi za rybníkem ozval výstřel. Jediný, asi na komoru. Doufejme, že i tam bylo vidět dobře, je tam k paběrku kukuřice. Sám používám čelovku protože být viděn je v tomto případě důležité. I přesto jsem svůj záměr raději ohlásil, ačkoli chytám kousek od silnice.
Nikdy jsem takto neponocoval snad jedině na vojně ve službě u dálnopisu. Byl jsem sám sobě náčelníkem stanice, takže jsem tam pobýval pořád bez zastoupení. Tam to ale tolik nebavilo, i když se zas dalo vyvářet kafe, což tady oželuji.
Končí pomalu srpen, ještě pár dnů tomu musím dát. Býval bych už snad končil, ale úspěch mne navnadil.
V horách se ptáci při zemi objeví, když je tam vmáčkne počasí, déšť nebo mlha. Anebo k podzimu prostý boj s časem. Jak je tam hezky, noc směrem k ptákům bývá slabá. Byla. Ne však ta naše.
Úplněk kdesi za Jizerou.
První z chycených slavíků obecných dnes ráno.
