Dopis jabloním

Je to tak každý rok. Když rozkvetou, bývám malátný.

Odrůda za odrůdou, každá mírně v čase jiném, jedinečná však v podtónu vrozené vůně. Z nejkrásnějších.

Každý to můžeme mít jinak, je to v pořádku.

Výzkum mne naučil přemýšlet skoro pořád, pokud právě nesním. Úkoly a zadáníčka pro hlavu jsou občas až legrační. Jen škoda, člověk zapomíná. Některá si jako spisovatel mažu zapsat a pak lovím do textů. Aby čtenář klouzající řádky v pocitu se náhle zastavil. Překvapením. Čtením už málem ukolébaný. A do místa se vracel, číst to už jen tak „na chuť“. Jak odvar z máty, co dostal jsem u stolku přátel. Jak vůně fialek, co do skla nikdy nevpasují..

Dívám se do zahrady tichého mlýna. Naproti. Jsou dvě, sličné a právě kvetou.

Našli jsme podobnou zastrčenou o procházce za ptačím zpěvem, kdy jsem říkal, že jako ty mezníky, tak bude stará. Stojící v bývalém houští teď právě „k tabuli vyvolaná“. A ona umí! Naučila se pro tu chvíli. Věděla, že půjde o hodně. Nos vkládám v okvětí a vůně mne opájí. Rozevřeno, po celé koruně stromu. První máj!

Píšu v tichosti tak, aby střemchy nevěděly. A šeříky! Mohu být vůbec takový? Co květů se rozvání v slavičích krajinách!

Hlásíte zpěváky z nejnemožnějších míst. Z Jičína od kruháče. Děkuju. Pobláznil jsem docela, ale věřte, i vědeckou linku to má.

Želíte nad kouty v Orlických horách, když zpěv mistra po chvíli vyvanul a nebude víc. Šťastněte za tu chvíli! Sám to tak mám. Rozbrečet bych se musel, když kvítky souborů odlétají. Bez vůně už, odlomené Časem. Cesta je ve chvíli bílá a vím moc dobře, že to tak muselo být. Je mi to pro život: „Počkej, věř v příště!“

Jiné se ještě drží! Lehounký vánek s nimi hraje, rozlévá po travinách. Oči se lesknou v tom vysoustředění. Teď nikam nechoď, zůstaň tu s nimi! Naplní, občerství, potěší tě, ohojí. Povzbudí dál. Tak přeci jsem Máchovi neutekl! „Vy truchlenci…!“. Kdo může jazykem podobně se vyznat?! Samoten truchlencem v stýskání po nádheře.

Dal jsem záměrně obrázek, kde se teprve chystají.

A se slavíkem..

Ještě pár slov.

Dívejte se chvíli na ten kroužek. Zem, která ražbu zvýraznila, je nejspíš africká. Ptačí prsty ještě nedávno držely tělo na docela jiných keřích. Teď budou tady. Je konečně doma!

Vybral jsem nejlepší zálibu pro chvíle volna.