Připravil jsem pro vás a nastudoval trasu k sobotní vycházce. Je tam nádherně.
Pak jsem jel sčítat Slavičí háj a věděl, co mne čeká.
Opakování z let minulých – lekce za lekcí. Je to nad slunce jasné, staří zkušení bardi pochytat nejdou. A tak mi zbyla radost, že se vrátili.
Naplnila se přitom Kverkova poučka č. 1: Slavíků je na lokalitě vždy víc než si myslíš! Takže navečer jsem věděl, že jsou doma nejmíň tři. A všichni opravdu prohnaní. Poznali mne.
Říkal jsem si – jak tenhle fištrón v rohu přejde ze zpěvu v nervózní hvízdání, smíchy se neudržím. A neudržel. Viděl jsem ho i přeletovat, pochopitelně tam, kde nebyla síť. Ale když jsem ji v naději nehynoucí počtvrté večer přemístil, ve svahu mi ji podlétl! To byla šance největší. Já ty mistry nepotřebuju teď mít přihlášené, počkám si později.
Ale abych závoru nezamykal v smutku, přeci jen v jednom případě jsem uspěl. Za využití veliké lsti. Věděl jsem, s kým budu mít čest a taky že ano.
Nebudu to tu dnes protahovat, jen vložím obrázky a přidám hrst obdivu.
Ano. Kdyby člověk jen tušil, co po cestách všechno musí vydržet slavíci z ptačího parku, chodili bychom v předklonu. Podívejte se na něj, kroužek říká – ano, je to jeden z věrných, ale peří letek polámané a hlavně ta rána na hlavě! Kdepak k tomu přišel a měl to s životem o fous? Jinak je ale v kondici, je vidět, že na návrat síly měl.
I k tomu mne vede kroužkování, k tušení příběhů z dalekých cest statečných slavíků Mladoboleslavska. Je skvělé a řekl to posledně i můj bratranec v místě, když objevil prvního – Slavičí háj Pavle funguje!
Mělo to smysl a má jej napořád.
Několik lokalit zase už zaniklo ale tohle místo kousek od trati na Sobotku, o něj slavíci nepřijdou! Protože je jejich.
