Legrace by to nebyla, kdybych si byl nedal legrační výzvu.
Už posledně zpíval za hřbitovní zdí slavík. A já říkám – příště jak sem pojedu už jen sám a doladit dílo, nalíčím na něj v duchu Obhajoby sklopky. Mám totiž pocit, že toto staré řemeslo ztrácí v očích kroužkovatelů ze svého šarmu.
Než mi zaschne barva na vykované vzpěře tak, abych ji mohl zavést do oka v dláždění, jdu na to.
Zadání je jasné – slavíka, který se mnou zkušenost nejspíš nemá, chytit co nejrychleji a způsobem nejefektivnějším. Jako bych byl chytat na zámku nebo v městském parku. Ano, síť by tu byla k ničemu, vysekávat ulici v tulipánech a sakurách prostě nejde. Ale sklopku – jednu jedinou, zasadit do svahu pod keři a upozornit na ni droboučkým záhonkem od motyčky, to jistě lze.
Hotovo, nataženo na dva červy, slavík se asi před hodinou krátce ozval někde vzadu u silnice, přikládám přehrávač, maskuji jej a odcházím. Časový výměr – po pěti minutách kontrola!
Ani jich pět neuběhlo, byly tři, než jsem strčil brašnu do auta a zamknul. Jdu na kontrolu, je hotovo! Starý slavík bez kroužku je chycen.
Obhajoba sklopky jak má být! Žádná síť by to tak rychle s instalací nestihla. A průběh by nebyl nikdy takto elegantní a šetrný k okolí.
Přeji hezky zbytek dne.
