„Jak dlouhý čas, než se k nám slavíci vrátí..“
Ano, ale teď se právě vrací!
Hlásíte je, protože v noci proběhla výrazná příletová vlna. A budou přibývat.
Tito jsou staří, ale na svých prvních přenáročných cestách jsou před cílem jistě i mladí. A to je veliká věc.
Právě mi přišlo ohlášení slavíka od dálničního mostu v Mnichově Hradišti. Je slyšet prý až v čerpací stanici pohonných hmot. A to jsem tam před dvěma dny byl! Jak zbytečná věta, vždyť přílet se děje v minutách a odejdu-li s nepořízenou, už jak startuji k odjezdu, návrat se mohl stát. Jak ta chvíle může vypadat v tom místě? Možná je obyčejná, ale já v takovou nevěřím.
Je to nádherný čas a všechny vás vyháním ven! Jakmile urvete chvíli, vyjděte do krajiny a buďte natěšeni. Kdy jindy než teď by měl slavičí blog tančit, oslavovat, slavit se slavíky, dočkávat se! A nebo taky ne, ale to do dnešního vstupu nepatří.
Teď chceme vidět ty úspěšné, kteří to dokázali. Cestu tisíců kilometrů dlouhou a nesmírně složitou, provázenou nebezpečími na jaké ani nevzpomeneme, tu zakončují teď triumfálně v dočkávajících se hnízdištích české krajiny.
Nemám v klávesnici věrnějšího výrazu – neskutečné chvíle!
Ozdravný den vám přeji, vážení. Buďte blaženi.
A nemám lepšího obrázku v hlavě, než ten ze včerejška.
Smrčí se brání kůrovci, od vršku jej zžírá. Nevím, jak to dopadne. Ale nepřehlédl jsem nové květy, nasazené vedle starých plodů od loňska. Ještě je čas!
V Přírodě Naděje platí. A kdyby to přeci už nevyšlo, jako to jednou nevyjde všem, je místo pro Pokoru.
Ta slova jsem záměrně vyzvedl pro jejich cenu.
