Vážení přátelé slavičího blogu.
Uvažuji a udělám to tak.
Vůbec to není povinné, spíš za odměnu. Kdo si to tady přečte a bude si to moci dovolit, po Vítání ptačího zpěvu (VPZ) vás pozvu ještě do času stmívání na Slavičí noc.
Ano, bude to náročné i pro mne, bývám po akci malátný, vymluvený do dna, ale udělám to. Tam už budou provázet „jiní“. A ozvláštníme to jaksepatří. Vím, že vás bude jen pár – těch, kteří si buď během dne odjedete domů, nebo někde v regionu přečkáte, ale sejdeme se. Jedinou podmínkou je obstojné počasí, což snad odhadneme dopoledne.
Chci po pětatřiceti letech dát víc. Ubývá nás na akci, nemyslete, že to nevidím. Ubývá celkově ve společnosti na podobných akcích a já pro věrné cítím, že bych měl v poděkování přidat. A kdo jiný by měl dveře do koncertní místnosti pootevřít než člověk, který je jist vystupujícím, který moc dobře ví, koho na pódium pozval.
Najdu v mezičase slavíka z věrných. Zkontroluji odchytem, abych mohl vychystat právě jeho příběh. Zajímavý by byl ten od Husí Lhoty, sedmiletý, ale jeho písnička není (a teď mi musí prominout) zrovna učebnicovou.
Pokud by se vrátil starý mistr za bousovskou Valchu, pokud by to ještě dokázal, mohli bychom tam. Vede tudy druhá z bousovských naučných a zážitkových stezek a bývá tam v podvečer klid.
Prostě, nějakého bych vybral.
Když vás bude deset, bude to akorát. Když vás bude padesát, zvládne se to. Když tam budu sám, nerozbrečím mne to. Vždyť tolik let a tolik nocí chodil jsem za nimi sám. Jsem zvyklý na soukromé souznění srdcí v lecčem si tak podobných. Poutem k domovu, živelností, radostí.
VPZ najdete na webu ČSO a samozřejmě včas i tady. Kdy byste měl chuť, připravte se na to a sledujme přitom počasí. Pokud se vyformuje hezký dubnový večer, půjdeme za slavíky. Zhruba na dvě hodinky.
Poslouchat je i jejich pokojského. Příběhů se hlásí už v tuto chvíli opravdu dost.
Třeba ten…
Lipovou alejí, která tolik pamatuje, odkláním kroky k trati. Jak se den končí, voda z Klenice voní rákosní proláklinou a přetéká kraj. Kroky jsou měkké a zvědavé. Přeskočit koleje po odřeném přejezdu a pod hrušní polničkou potom se zastavit. Už by měl být slyšet, ten z několika. Na nejlepším místě šumného prameniště, kde točil se film, který neuvidíte.
Je tady! A už to začíná. To není přeci zpěv, to je šílenství! Pták mladou noc vůbec nešetří, hvězdy se bojí pohnout, vrba se dojatá, vonná. A tak dál, a tak dál…
