Blog komentuje

2 komentáře u textu s názvem Blog komentuje
Které blogy fungují, komentují události venku.
I tento blog přinese aktuální zamyšlení, objeví se kolem 19. hodiny. Bude zároveň výzvou, nenechte si utéct monstrózní tah, zastavený počasím.
Někteří píšete, voláte, ohlašujete, proto se za fenoménem ohlédneme.
NĚKDY SE TO POVEDE..
Poslední třetina března je časem, kdy se na hnízdiště vrací mnozí opeřenci z oblasti Středomoří. Jsou vykrmeni, nabuzeni hormony, nedočkaví. Přes Alpy ale hlavně po obou jejich stranách táhnou početně drozdi všech druhů. Od západu se svižně vrací vodní chřástalové a už je z mokřin slyšíme, použijeme-li provokaci hlasem. Vrací se konipasovité lindušky luční, rehci, bramborníčci černohlaví, skřivani – oba druhy, hřivnáči i doupňáci, luňáci červení (a ti už letí zdaleka!).
Otevřela se ohromná magistrála a neutichne do konce máje. Počasí však připravilo migrujícím ptákům past v podobě ochlazení se sněhem a mrazy. Dobře to zvládají červenky, ale třeba čejky zcela zásadně změnily chování a usedají do zahrad. To se nevidí! Špačků jsou již tisíce, nocují po rákosinách, mnozí jsou už ale doma.
Co se stalo?
Masivní tah od jihu, jihovýchodu i jihozápadu přivádí ptáky do krajiny, která není ve stavu, v jakém očekávali. Zejména polní ptáci jako čejky nedovedou v kněžmostských velkých širých rodných lánech prsti přiotrávené najít jediné sousto do zobáku a protože jich je příliš, zkoušejí vše možné. Odkládají plachost a tlačí se do zahrad, kde v trávnících pod polo roztávajícími zbytky sněhu je žížal už dost. I v záhoncích kolem keřů krytých mulčovací kůrou.
Nikdo dál nepoletí, protože intuitivně tuší, že výše bude hůř. Počkají si a budou v zastávce strádat.
Vývoj může být v nejbližších hodinách velmi zajímavý, tak si na to počkejte s dalekohledem. I kolem krmítek se hromadí pěvci, teď by sežrali od lojových koulí i samotnou síťku!
Není tato možnost každý rok, letos ano. Dívejte se kolem sebe cestou do práce, vyjděte si pak za jeřáby, už se ozývají. Vyhlížejte čápy a jsou tu první vlaštovky, jestli přežily..
Přibývat bude modráčků a my se za nimi o víkendu znovu do močálu podíváme. Tentokrát už asi s kroužky. Chytat budeme ty průtažné – ty, kteří jsou zítra už docela jinde. V Polsku, Bělorusku, Rusku, Skandinávii.
Modráčci jsou otužilí, mrazů se nebojí, slatě je zahynout nenechají a oni to moc dobře ví. Tlející houpavá zem vytváří teplo a oka dávno nezamrzají. Kolem pat ostřicových stoliček je potravy poschovávané nejen pro „modré slavíky“, ale i pro rákosní strnady. A ty chřástaly, co jsem zmiňoval.
Do stvolů buší modřinky, dobře ví proč. Podíváte-li se do místa zájmu sýkorky a rozloupnete rákos, červíky objevíte hned.
Ptáci nejsou hloupí, evoluce je učí postarání se o sebe za všech situací.
A přátelé, to je jeden z těch rozměrů, který mne fascinuje! Jsem šťastný, že jsem si vybral ptáky a něco tu řeknu jen potichu, aby mne srdnatí úpolníci, kterých mám v zahradě 5 párů neslyšeli. Mám rád hlavně ty tažné hrdiny. Vždyť vidíte, co všechno ta jejich vůle za přežitím dovede.
Nasypte ještě naposledy do krmítek a buďte s nimi. Než odletí.

2 odpovědi na “Blog komentuje”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.