Definitivní tečka za soboteckou slavičí výstavou byla učiněna v kulturním domě Koruna v Hořicích.
Pěkné odpoledne.
Už jsem zapoměl na časy první nominace a na krajíce se škvarkovým sádlem a cibulí, které jsou prý tradičním průvodcem udělování cen za kultrurní počin ve východních Čechách. V regionu, se kterým tady sousedíme a mám radost, když i tam slavíci osloví.
Přijíždíme do Hořic v Podkrkonoší, potkáváme známé a usedáme společně ke stolku. Jsou to pěkná setkání se zajímavým doprovodným programem.
Loutkáři sehráli politicky pichlavou scénku z pekla vskutku parádním způsobem. Jestli to v něm vypadá podle nich, topit tam budu rád.
Taky se vyhlašovalo. Nám zůstala nominace. Ale jak zaznělo zkraje – každý nominovaný je zároveň malým vítězem. Takže slavit bychom mohli klidně.
Teprve na podobných setkáních si člověk uvědomí, jaký má smysl výzkum popularizovat. O slavících se začíná vědět i v místech, kde normálně nejsou.
Za nominaci děkuji, i když Jivínský Štefan zamířil jinam.
A ještě jednu věc jsem si uvědomil, jak utíká čas. Vždyť to je nedávno, kdy v Jičíně s nominacemi za knihu a za výzkum jsem taky vyčkával. Poodobně, o chlebě s těmi škvarky.
Odjeli jsme dnes z Hořic a byli spokojeni. Viděli jsme podobné nadšence, co času nelitují a jdou každý za tím svým. V radosti a při chuti. Je posilující každé podobné setkání.
Už zítra dorazí do kovárny děti z městské školky podívat se na práci kováře. Bude to další z hezkých dnů. Těch, které podobně jak známý vojenský metr odpadávají po dílcích na cestě k cíli. Vstříc sezóně.