Jako přípravu na hlavní silvestrovské téma nabízím mozaiku postřehů.
V záblescích zmizelého ještě uvidím chvíli, kdy jsem opilý pobýval na hodech v Brodě nad Dyjí. Prvně jsem tančil na silnici v štěrku a prvně se nechal hostit vínem pro blízké.
Jindy jsem s ČSOS na exkurzi viděl od Pálavy přiletovat hejna žlutých koníků (Matacilla flava) do lačného Nesytu a slyšel ten jejich hlas. A viděl hlavu dropa v dlouhatánském poli u Znojma.
Taky jsem viděl slavičí louky u staré Metuje a směl si v nich zachytat. V bocháncích keřů.
Kolem Kladrub hledat tmavého slavíka a než slunce za těleso kanálu vlasy své zalomí, radovat se nad překlopenou síťkou. Užívat společnosti vzácného Pavla Žďárka, který mi před smrtí napsal věty, které nezapomenu.
Stát v okraji Týneckých močálů a nevěřit uším nad tím koncertem.
Brodit se vzácnými přátelstvími, jako s Jarkou Klápštěm a nechat si vyprávět příběh z Mexika o životě na vlásku při setkání s hadem křovinářem. Zvykat si u něho na noční telefonáty, protože od protinožců byl na to zvyklý. Gratulovat mu k cetii jižní z Novozámeckého rybníka a roztomile zjišťovat, že emoce zválcují čas od času opravdu každého.
Jít zimní strouhou a hnát před sebou k síti dva horské konipasy, co v podzimu neodlétli.
Zakusit, jak hřeje mrva v holínkách, když mne okoralé polní hnojiště na chytací pěšince najednou podrazilo.
Zažít na výspě vzácné bahňáky a radovat se z toho, že přibližováním uličkou v rákosí se hlasy nezvedají. Vrš zachytala! To jejich vypouštění po okroužkování nelze vůbec popsat. Vzdalování se nad hladinou, pár hlasů pro zapamatování a pak už jen zašumění dálek. A pak je chytnou druhého konce léta ve Švédsku a kroužky k vědcům promluví.
Chození krajinou, které den ode dne o fous víc rozumím.
…
Sedím teď nad seznamy a počítám slavíky z letošních odchytů.
Usedám před plátno a film se rozbíhá. Sedím tu sám, kapesník po ruce. Bude to zasloužené.
