Ještě jednou přeji hezké chvíle.
Jak člověk tak projíždí hlavu, co ještě má stihnout, čeho nezapomenout, uvědomil jsem si jednu podstatnost. A nebude kalná, to se dnes ani nehodí. Právě naopak, je optimistická.
Občas jsem se „otřel“ o zdejší Kněžmost. Ano, mám připomínek dost a hlavně k nakládání s krajinou, vždyť stačí popojet pod Studénku a jste pomalu jak v starém slabikáři. Krajina dýchá. Jiný kraj, jiný…
Ale – pozval si mne před koncem roku (už opakovaně) zdejší pan starosta na úřad k posezení. A probírali jsme věci mnohé. Nejdříve gratuloval k ocenění, věděl o tom.
Můj názor zná a upozorňoval jsem ho, aby se nedivil, až vyjde třeba Bakovský zpravodaj. Že se jen snažím na věci upozorňovat. Dovedu však ale též pochválit, jako třeba močály u Nového rybníku, že zatím žijí. To je sympatické.
Takže – chci říct, že se s radnicí společně bavíme o situaci. Starosta má zájem o mé názory.
Nikdy jsem to tu nezmínil, tak teď to napravuji. A děkuji k těm dveřím, že mi je dodneška nezavřeli.
Napsat tyto věty se hodí pro uklizený stůl roku 2017.
