Než letos k té významnosti nějaká doprovodná zamyšlení, spíše na oslavu přináším vzpomínku.
Je to složité, ale nutím se do rozhodnutí, který výsledek z pětatřiceti slavičích let je největší. A protože jsem zvyklý zadané úkoly plnit, i tady jsem nakonec rozhodl. Největším výsledkem, který mi přinesl i obrovské emoce, ukázal na moji práci i v zahraničí, byl redaktorem vynucený odchyt na předměstí Mladé Boleslavi.
Ono byste to tu někde našli, ale já se pokusím případ osvěžit ve vzpomínkách. Je to mimochodem také fotka v záhlaví blogu.
Pojďme si něco říct o velevzácných chvílích, jaké to vlastně je pár momentů před tím. Kdy člověk netuší nic, vůbec nic nenaznačuje, že za moment se budou psát dějiny.
..Před dvěma dny začal červen, je pro slavíky dobrý rok a ti vyvádějí mladé. Pozor, ještě chvíli je budou dokrmovat a poté doprovázet, ještě jim práce nekončí.
Je tomu tak i na předměstí Mladé Boleslavi, kam mne vytáhl redaktor týdeníku. K reportáži. Nebýt Honzy, možná by mi na předměstí ten rok nezbyl čas. Teď jedu, protože, když chtěl rozhovor, nepoženu ho v luxusních botách někam k polnímu hnojišti u Býčiny.
Mám strach, protože když moderujete pro veřejnost z terénu, pokaždé jsou problémy. Nejčastěji se ptáci nechtějí chytat.
Jedu dřív, než je stanovena hodina setkání, abych zkusil zachytat v klidu sám.
Z kvarteta zelených obrazců na sjezdu z pražské dálnice volím nejbližší vedle obchoďáku. Pod dvěma stříbrnými smrky uprostřed terčíku křovin je kemp nepřizpůsobivých. Nejsou tu teď, možná z obavy, abych jejich pojetí svobody, kdy nemusí už makat, nevtáhl do reportáže.
Slyším za sebou hlasy slavičích rodičů, jak se mne snaží odlákat od potomstva ještě nevzletného. Nenechal jsem se ošálit a oba sklopkou chytil a okroužkoval. Šlo o pár hnízdící prvně, tedy mladý.
V červnu už v prostředích mnohé keře odkvetly, tady ve výšce na stromě kvete růžová pnoucí růže. Jako v pohádce a najednou navzdory „vysokému datu“ se vedle ozval zpěv. Divný, ale to může být právě tím, že slavíci už koncerty „šidí“, nebo spíše už ruší.
Ptákovi začínám vadit, usedá na růži a pokřikuje. Vidím, že má kroužek staršího data. „Tak toho nechytím“ – říkám si když ty dva předešlé jsem pro předčasnost radši propustil, krmí-li mladé. Nemám tak pro novináře nic.
A už se také z parkoviště hlásí po telefonu a já z toho rozpoznávám, že bude problém dostat ho i sem do křoví. Roznesl jsem sklopky do svahu pod svodidlo a chci mu jít naproti.
Tak brzy? Ale, proč ne! Zjišťuji, že první ze sklopek je překlopená a síťka sebou cuká. Bude vyhráno, volám, ať jde Honza do akce. Slavíka k dokreslení činnosti budu pro něj mít!
Za zády se rozezpíval ten podivný zbývající a pak začal pokřikovat. O co mu jde, když hnízdění slavíkům normálně už končí?
Pták ve sklopce je divný. Robustní, podivně hlubokým hlasem naříká, druhého mám za zády. Vůbec tomu nerozumím, a když jej lovím zpod síťky, je divný doopravdy. Samec to být nemůže, když ten za mnou s ním nejen že není v konfliktu, ale ještě jej podporuje obavou. Na samici ovšem nemá holé břicho – hnízdní nažinu od nedávného logického zahřívání vajec. Pohlavní orgán není ani samčí na tuto dobu, ani samičí prošlý hnízděním. Rozměry slavíka jsou velké – a pozor, peří začíná pelichat! Není to moc vidět, normálně by to jiným uniklo pozornosti, já ale proces dlouhodobě sleduji tak vím, na co koukat. Jde ovšem o šokující zjištění, protože v tuto dobu žádný normální slavík nepelichá, je brzy.
Indicie od chyceného slavíka dávají hlavě zaskočeného specialisty pořádně zabrat a ten začíná před přítomným novinářem slevovat ze spisovnosti a po chvilce i z publikovatelnosti.
Začínají se dít věci a v ústraní vyděšený redaktor stupňuje zájem. Tuší, že přijel ve správný čas do správného místa. A přeci ještě nikdo z nás nedohlédne zpod jasmínových větví, jaká senzace právě odstartovala.
Prohlížením znaků v křídlech i jinde jsem zjistil, že chyceným je víceletý kříženec mezi slavíkem tmavým a obecným – hybrid. Což o to, takových slavíků – samců jsem již popsal v Česku několik, přesně tři :)). Tady ale o samce jít přeci nemůže, vypadal by jinak. Slovník a hlasitost směrem k novináři se stal místy k neuveřejnění, bude se muset stříhat.
Říkám tam pod svodidly, že jestli jsem chytil to, co mi zbývá vyslovit, budeme slavní!
No vidíte, nakonec to tam došlo a v mailu mi nad podpisem kolegyně došlo chvilku před koncem roku toto: „Opakovanou zkouškou se potvrdilo to, co Pavel už dávno věděl, jedná se o hybridní F1 samici!“
Namísto pokračování příběhu, který mi i po letech prohřívá krevní oběh, řeknu, že zajistit objev pro vědu je pro amatéra ještě větší adrenalin, než pro vědce vystudovaného. Hlavu mu to zarazí do problematiky, byť úzce vyhraněné, o které doteď nevěděl skoro nic.
Švýcarští znalci pro nás pak vypočítali, kdy mohla ona samice začít pelichat. Dopočítal jsem to souběžně i já, 28. května!
A to už by bylo na článek samostatný, snad ještě obšírnější. Byla neplodná, nehnízdící. A první vůbec v přírodě doložená.
Co napsat v závěru?
Nebýt ornitologie, nikdy bych například jako sportovní rybář (kterým jsem před tím byl) podobné pocity nezažil. Být platným v oboru.
