Měl jsem dvě odborná témata k pověšení, počkají.
Kdo jste si našel o nedělním večeru chvíli na blog, vítejte!
Říci ovšem, že se to slavíků netýká, co přijde, není tak docela pravda. Kovaná vrata v nabídce k opravení se objevila po článku v INSTINKTu a ten byl především o králi pěvců. Takže to sem patří.
Do sestavy patří vrátka a plotové dílce vyplétané na koso.
Kdo je roztipovaný od voleb a chtěl by i tady, ušetřím mu přemýšlení a řeknu hned – dílo je z roku 1927.
Řeknete si třeba: No a co, takových plotů by se našlo!
Já chci na příkladu doložit spolehlivost kovaných věcí. Ani dřív nebyly z nejlacinějších. Šlo o precizní ruční práci i kvalitní usazení do bytelných zděných sloupků. Pro majitele věc prestiže, objednat si u kováře takové dílo. Většina ostatních přišla s otlučenou sekerou či motykou k nabroušení,utrápenější nechat vytrhnout zub.
Kováři byli vážení.
Jak to, že vrata vydržela sloužit se základní údržbou dodnes? Myslíte, že plastové ploty a všechna ta křídla garáží tak dlouho vydrží? A chce to po nich dnes někdo vůbec? Vždyť za deset patnáct let bude moderní úplně něco jiného a fungovat budou už při samé úvaze otevřít. Zavřou se sama. Budou to chytrá vrata! U „starých“ uslyšíte, že oprava se nejspíš už nevylatí a dostanete katalog. Tady ale v eleganci trvalé stojí řemeslnost s otiskem doby, pastvou je pro oči a slouží. Pokud opravíme ložiska překováním, otryskáme křídla a vyspravíme/vyměníme plechové výplně, usadíme a seřídíme, mají – a za to ručím – dalších devadesát let před sebou!
Není práce s červeným železem motivující?
Mám rád dráhu času a otisky životů po krajině. Ten kovář už dávno nežije. Neví, jak si jeho dílo vede. Rád bych si s takovým potřásl rukou a dobře by mi bylo zatraceně. Zašel bych do kovárny a nechal si vyprávět z té doby. Kdy řemesla se nešidila a pokud se nějaký našel, neslo se to před ním krajinou do daleka. Byl každý v cechu, jak jsme i my. Byl zručný i s pomocníkem, to tady poznat.
Kolem těchto vrat šla válka. Byla mladá, ale prošla si tím. A pak časy jiné po samý dnešek. A my, domluvíme-li se, až se otryskají a zajiskří metalově, ukáží všechny ty rány kladivem a elegantní spoje, i zhmožděniny z časů života, zase mne zabrní ruka v tom navázaném dotýkání. A oči se sklopí v pokoře.
Velmi bych si přál, aby dnešní lidi neopájela práce laciná a ceny nejnižší. Každý podobný zanaříká. Stačí si pustit kritický pořad v televizi. Laciná práce už z podstaty musí být podezřelá. Pracnost se zrychlit a zlevnit nedá. Poctivost jakbysmet! Kdo úkol odflákne, může utíkat za druhým a vydělá víc. Kdo je laciný proto, že práci nemá, podezřelý je podobně.
Laciná věc je nakonec vždycky drahá! Říkalo se donedávna.
Tato vrata s brankou a oplocením laciná jistě nebyla. Jak ale vidíme, sázka to byla na jistotu.
