Pro ty z vás, kteří už přestávali věřit, že jsou pořád ještě na slavičím blogu..
Pojďme se podívat za úkazem docela neznámým. Už jsem sliboval posledně, snad zaujme většinu z vás, nejen odborníky.
Nabídnu fotografie, které to ukáží.
Jde o slavíky obecné, vyfocené v procesu pohnízdního pelichání. O něj nám teď nejde, nás bude zajímat barva peří. Tady je to totiž nejsnazší předvést.
Potkávají se na těch obrázcích dvě kategorie per – původní stará (u slavíka obecného nošená rok) a čerstvě nová (která onen rok mají před sebou a na jehož konci budou vypadat podobně. Budou vybledlá).
Barvy peří u ptáků se nemění ovšem jen ztrátou sytosti, taková pěnkava – sameček získá svatební barvy tím, že peří se v krátkém čase oláme v koncích, otře, odře či obrousí. Všechny tyto obraty mohou pro fenomén platit a používají se v literatuře. Má to tak i rehek zahradní, jikavec severní, bramborníček černohlavý, strnad rákosní – u všech samečkové, ale i slavík modrák v případě náprsenky/štítu. Ano, tady se všude objeví syté barvy, prve (na podzim) kryté matným filmem/povlakem.
U těch slavíků hnědých to je ale jinak. Na prvním a druhém obrázku to vidíte v křídle názorně, na třetím předkládám rýdovák neboli ocas. Krajní jsou stará původní, vnitřní kratší jsou rostoucí nová.
Jste překvapeni rozdílem barev? Ano, jarní zpívající slavík má peří v ocase tak vyrežnalé od afrického slunce, že až svítí! A přál bych vám vidět, co s tím vějířem před partnerkou v ranních průsvitech slunce v svěže zelených křovinách dokáže. K tomu ten zpěv, až byste zatleskali. Měli byste sice po divadle, ale v spravedlivé odměně. Sám jsem nikdy netleskal, dávám přednost pochytání, jsem kroužkovatel. Vy ale můžete klidně, pokud se s takovým divadlem setkáte. Je vzácné a jako všude platí to – O správné chvíli na správném místě. Znáte to.
