Je to v háji…

Žádné komentáře u textu s názvem Je to v háji…
Zasazené.
Buďte klidní, nebudu komentovat stav po volbách, i když mí favorité postoupili i tak je to příšerné.
Byli jsme dosazovat v Slavičím háji stromky. Jedlé hložiny a jeřabiny. Na mě je to ale moc trpké přeci jen. Ani rakytník příliš nemusím, ať si to vezmou ptáci!
Dnes dám dost fotek, byl jsem předtím skoupý.
Než přijeli lovci, byl tam klid. Pak zvláštní hrobové ticho, možná to znáte.
Chytil se po rozednění jediný pták do sítě, krásný mladý sameček kosa (prokvétá hnědé peří, nemá žlutý zobák, proto není starší. Je černý, proto sameček).
Dostal kroužek a letěl. Mladí táhnou k moři, to je jasné. I tenhle fešák, kterého před chvílí přinesla noc.
Objevil jsem sléz, přeci jen pár kvítků přežilo a napříště jim připravím prostor pro život lepší. Měl jsem z něj velikou radost.
Už jsem se s ním v háji dříve rozloučil. Škoda by ho byla.
Podívejte se na podzimní lavičku, jak je romantická. Než jsem ji ometl rukou, aby dřevo vlhkostí netrpělo.
Stromy letos odpočívaly, jen jedna jablůňka ne. Jaru nevěřila, rozkvetla později. Vydělala.
Něco vám k tomu povím: Ta jablka nemají barvy těch z marketů, nejsou navoskovaná a v slupce i místy hrbatá. Trošku patinovaná šedí ale mohu upozornit, že snesou tu nejtvrdší známku Bio! Však se tu ještě nedávno pod licencí docela stejně hospodařilo. A to je radost, věřte mi, utrhnout si z takového stromu! Celý ten třpytivý kraj vůkol se do plodu postupně vepsal, ani slza šílené chemie se ho nedotkla. Možná se budete divit, že padají i pod strom ta příznivá jablka. Padají a necháváme tak. Jsme podivní s Pavlem, který je v dálce na obrázku.
A nejenom tím, že se jmenujeme stejně, podivní náhledem na kout. Musí nám být dobře na duši, když tu pobýváme. A je, věřte, že je. Stavíme si mikrosvět podle představ. Oba máme přírodu rádi, oba jí rozumíme. On vystudovaný zahradník, já polohluchý kovář.
Sázeli jsme a dlaněmi se dotýkali země. Po zahradnicku je to zem nikoli hlína, to byste dopadli!
Bažant se přiletěl skrýt do vysokých trav, vyzná se. Ale už křovištní třtina ustupuje.
Tady pod vrbičkami se vytváří slavičí zahrádka! Řídká travička a spadané listí.
Až vrby ještě povyskočí, zbude tam jen a jen hrabanka. A kolem kopřivy! Řekl jsem posledně novinářům, že jsem nejspíš jediným, kdo sázel kopřivy. Nechali si nezvyklost ode mne vysvětlit.
Tady jsou na obrázku. Kopřivy.
Je tam hezky i teď, kdy podzim kraluje. Jsme šťastni. Vidím to na něm a on to o mně taky ví.
Co hmyzu tam ještě dnes poletovalo! Než za teplým odpolednem přirazí změna. Ochladí se a možná už napořád..
Nemohu se vynadívat u potoka rákosí. Je už tiché, ale ještě nedávno bylo plné ptáků. A přeci se trhavým letem z výšky snesl osamocený strnad rákosní. Poseděl chvíli, seskočil k potoku, potom se odrazil a mířil do daleka. Nad zamlžené hřbety Rachval.
Je tady krásně. Dvakrát se rozhlédnu a jen polohlasem opatrně k vám – i bez slavíků.. Ale až přiletí, na drzý dovětek hned rychle zapomenu. Je to Slavičí háj!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *