Lidé u bousovské stezky číslo dvě žasnou nad linií vrb podél náhonu. Hlavně v jarním hávu. Krásné jsou i nyní, ale krásy je víc. Celá trasa je milá a lidé jí chodí. Ověřil jsem to, a protože jsem člověk, kterému na slovu nesejde, za vzájemným pozdravem přidám i otázku. Dávám si pozor, abych tím nebyl otravný, ale zatím v té chvíli setkání takto bezprostředně se do řeči dávají. Tu pomohu kočárek na lávku, tu oslovím děti v doprovodu, třeba zda ví, kdo je jejich průvodcem po cestě.
Jsem pověřeným správcem obou tras a tak si myslím, že to mám jaksi i v popisu práce. Je to vysvědčení společné a musím říct, že stejně jako městu i mně velmi záleží na spokojenosti návštěvníků. Objeví-li se připomínka, hned nad ní přemýšlím. A samozřejmě, že jsou. Není v tom nic zlého, ať si každý řekne. Nosit nikoho po trase na zádech nebudu, ale řekne-li cyklista, zda by nešlo zařídit nájezdy a přijde-li s tím i pan starosta, už se na tom pracuje. Tady to vidíte. Bude pro zdatné, ostatní, nechť kolo převedou v ruce. Navíc, teď je dubový povrch kluzký, řidič musí vědět na co má.
Padá už listí některých stromů. Kdybych měl své děti malé, vzal bych je cestou za poznáním podzimních barev. Tolik je tam rozličných stromů! A hub co podél vyrůstá! Ne tedy zrovna na talíř, ale k rozpoznání jistě. A pak některé na ten talíř možná i přeci jen!
Ptáci všichni neodlétli ani to nemají v úmyslu. Brhlíci, strakapoudi, zelené žluny, kolem mlýna vrabci domácí, sýkorky koňadry, babky i modřinky, střízlíci i šoupálek. V rákosí se ozvaly sýkořice. Ano, Červenský rybník léta už splňuje vysoké nároky druhu. Zdrží se do zámrazu, někdy i přezimují. Sojky tu sbírají všemožné plody, co léto vychystalo a pak odtud zmizí.
Na jednu stálost bych málem zapomněl – na sebe samého! Udržovat schůdnost budu i v zimě. Ne snad, že bych solil cestu či odhrnoval sníh, ale lávky a můstek budou schůdné. Větve z průhledu odstraněny, odpadky průběžně sesbírány.
Mohl bych snad od zřizovatele nafasovat onu pověstnou kšiltovku, jen namísto označení „školník“ tam mít odznak té které stezky. Na zimu do sněhové stopy běžky a ušanku. A hned jak jaro přijde, připravit se na tu velikou chvíli v kravatě. Od uzlu po špičku příjemně zelené, v hedvábí s vyšitým srdcem.
Kdybyste měli někdy čas, vydejte se cestami kolem Dolního Bousova. Jeho přírodou. Znám ji, věřte mi, má vám co nabídnout v každém čase.
