Snažím se vždycky o originální nadpis, ale tuším, že už někým použit byl. Co naplat. Hodí se dnes však tento.
Vítám vás, vážení.
Nepotřebuji zpravidla příliš k dobré náladě, jsem z těch, kdo to kolem moc vážně nebere. Proč? Život nám ubíhá, potřebuji, abychom byli zdraví a měl jsem práci. Máte k tomu co dodat? Co by ještě bylo potřeba?
Neskutečné nápady mne popichují i v čekárně u zubaře, kdybyste to dneska viděli. Sledovat lidi v akci, to je něco tak báječného. Třeba téma „návleky“. A říkat si – tak jak by ses v tomhle případě zachoval ty? Pryč ale s těmi větami, pojďme do přírody! Zubař na Slavičím blogu je šílenost.
Když přijdou tyto dny a já mám strach o sluníčko, když listí o větve tolik nestojí, když vítr vane studený, klíčí ve mně hledání záchrany. Objevit něco nadějného, co potěší.
Šel jsem si zahradou přivonět k motýlímu keři, ještě pár květů nabízí. Je to pohodář, kašle na přízemní jíní, vysoko se vyšvihnul dost a uniká. A jak sluníčko na chvíli vyšlo, už tam byly babočky. Vydržím se koukat dlouho, je to jiné než zjara. Defilé houževnatých!
Pár mi jich vletělo do kovárny, ale zůstat nemohou. Tak je vynáším ven.
Na modřín přitáhli králíčci, jsou přesní jak hodinky. Každý rok se objeví. Kdybych měl čas, budu je chytat. Proto nechytám. Do jezírka se vrátila pěkná hladina. Už v něm je klid, vše zazimovalo. Leknín neví, jestli poslední květ ještě rozbalit nebo už nechat tak, lípa nad ním zezlátla.
Víte, co je zajímavé, když ptáci zmizí, často to ani nevíme. Je to jinak, než když přiletí. Zmizely poslední jiřičky a nikomu nechybí. Ale chybí! Mně tady scházejí. Kde teď asi mohou být?
Až budu mít v zimě čas, překreslím obraz na stěně. Hořící Kněžmost po nájezdu křižáků. Odvlekli, pobrali, zničili všechno. Majetek, vždycky šlo o majetek! Kapitál, chcete-li. Je to jako s těmi sojkami, co na ně koukám, mohou se přetrhnout. Proč to říkám? Protože mám pocit, že to v té zemi pořád je. Že když jste vnímaví, že to zachytíte. Otisky. Jako jinde jiné. Neříkejte, že když vyrazíte na Šibeniční vrch, že vám nahoře bude do zpěvu. Prostě já se dokážu vyladit. Jsem snivý. Četl jsem zajímavou věc o znamení Ryb. Mají hvězdy a roční období vliv s ohledem na chvíli narození? Co myslíte? Jsem dalek tomu, abych se pasoval do nějakých škatulek, ale tohle je zajímavé. Ať už fázím roku budeme říkat, jak chceme. No, už jsem zase ovšem poodběhl.
Překreslím obraz, je v černé tuši a dosahuje na šířku přes celou kovářskou lavici a ta je délkou na ležícího člověka. Občas se při práci na něj dívám, mám dílnu tak, aby mne práce bavila. Okna kolem nadpočetně kvůli světlu ale taky abych viděl ven. A lidi asi dovnitř vidí stejně, což nevadí. Kovali jsme před nimi tolikrát, jsem zvyklý.
Rádio na podzim pouštím jen někdy, nějak se mi k náladě nehodí, nebo jestli se ten rozhlas kazí? Omladili a některé pořady jsou už úlet! Nevím, čemu se chtějí podobat. To je jako když Maroš v televizi organizuje Zázraky přírody. Jednou jsem to zahlédl, pak si na to počkal ještě jedenkrát, protože nešlo uvěřit a pak už si dal pozor, abych o tu hrůzu neovadil. Celé Kavčí hory bych jim nechal vygruntovat za zmařenou příležitost, taková tupost!
Psí víno je v barvách, ale zralé ještě není. Až bude, přiletí. Jednoho dne přivedeni nejspíš nějakým pamětníkem, přiletí špačci! Listí se najednou zavíří, kuličky zmizí, křiku bude všude a já si jen zas povím – Pavle, takhle to vypadá na jihu na vinicích a jak je roztřískají, takhle to dopadne na olivách. A teď to suď! Radši ani ne.
Sežeňte si, kdo rád čtete, knížečku Špaček Čipera (Vladlen Kuksov). Doporučuji.
