V lavici divadla Noc

1 komentář u textu s názvem V lavici divadla Noc
Po Čechách mají být mlhy a to na noční chytání není. Uteču jim na Studénce, ta leží vysoko.
Přijíždím večer ještě za světla, v přehrávači zajímavou kombinaci zpěvů – a naděje, té je plné auto!
Silnice je po dešti mokrá, ale pršet už nebude, má být jasno.
Bezinky jsou povětšinou ptáky obrány, vždyť za pár hodin i sem pod Babu dorazí podzim. Hvězdy už se důstojně rozestavěly nad terasami, jsou připraveny. Velký vůz přímo nad hrbatou silnicí k Bakovu – Trenčínu, tedy přede mnou. K lesu míří nad autem temní ptáci.
Sítě už visí. Ulici mám připravenu z dřívějška, na zpěv, který nezná, se ozývá červenka. Táhne jich ohromné množství a bude to poznat i tady na Studénce. Budou se chytat.
Tito cestovatelé budou už z daleka. Obrovské počty červenek především mladých směřují každoročně v úvodu podzimu do Středozemí. Cvrlikají večer na kdejakou událost, jsou roztomilé. Jejich průtah svůj vrchol teprve zažije, je na ně čas.
I tato zvědavá za chvilku poletí dál, do Polabí.
Auta jezdí občasně, přeci jen tahle spojka ještě zůstává stranou, k půlnoci už ani jediné. – A přeci, policie. Uvádím oba mladší muže v obraz, trošku zaskočeni zpěvem v terase. Poznávají mne podle jména a odjíždějí. Pak už jsem sám. V půl druhé od Bakova stoupají vlnami čtyři mladí lidé, ještě tak trochu tančící nebo vyčerpaní. Diví se síti i aparatuře, tak na ni svítím autem. Nechávají ji být a mávají na rozloučenou. Jak by to bylo, kdyby tu člověk nehlídal? Radši snad nedomýšlet.
Pak už je klid, kontroly jsou negativní, ale je tu hezky i bez kleští v ruce. Je teplo a mlha sem opravdu nedosahuje. Ptáky však z oblohy neslyším, noc je zatím světlá. Spát nebudu, dívám se pořád ven. Souhvězdí Velkého vozu odjíždí stranou, dole cíp lesnaté Bažantnice se zakousl do polí. Mám spoustu času na přemýšlení o mnohém – jak to ti ptáci s migrací vlastně mají? Vždyť se v tom nikdo i přes výrazné pokroky pořádně nevyzná.
Po rozednění je kolem spousta ptáků, ale síť ukázala, že jen dvou druhů. Červenky s černohlávky. Na co jsem čekal, nepřilétlo. No ale ještě tito dva patrioti, chytám tu sýkorku každého podzimu. Druh si určete sami (bílá skvrnka na čelisti).
Nevzdávám to, ještě určitě ne. Pro pěknou atmosféru.

Jedna odpověď na “V lavici divadla Noc”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.