Zaobírání se přírodou mne naučilo mimo jiné počítat s výjimkami.
Pokaždé někde nějaká je, bez nich to nejde. Činí bádání složitější avšak i zábavnější.
Jako posledně s tvrzením, že slavíci jsou pryč. To ano, ale převážně. Až na výjimky. Včera večer jsem sehnal informace hned dvě:
Slavík tmavý, okroužkovaný 5. 9. na Chotči (odchytové místo u Prahy, kde se soustředí na pěnice černohlavé) tam byl kontrolován ještě včera. Informaci poskytl vedoucí kroužkovací stanice.
V druhém případě slavík obecný, chycený po ránu 8. 9. na Kladensku. Ve tři čtvrti na šest před chycením do sítě ho už o kus jinde prý slyšeli.
Případy jsou dokladem, že tu a tam slavíci ještě jsou.
U mladých jedinců, kteří letí poprvé, se stává, že v místech potravní nabídky dokonce zastaví na víc dní, přestože by pokračovat v letu zvládli. Důkazů existuje několik např.: Slavík tmavý 1K, okroužkován 17.8.2009 – Vidlatá Seč a kontrolován tamtéž 27.8., tedy po 10 dnech. Pták byl podle kroužkovatele V. Jelínka bez tuku, ale v kondici dobré.
K druhému případu možno poznamenat, že měli kroužkovatelé štěstí, že po ránu na slavíka, který tam zřejmě v noci přistál, narazili.
Poznatkem, který jsem učinil už na konci století a který postupně ověřuji – neplatí starší údaje o pobytu slavíků u nás ještě v podzimu. S koncem prázdnin naprostá většina zmizí a zářiové či ještě pozdější pobyty jsou vzácností. V naprosté většině se navíc bude jednat o příslušníky cizích populací na průtahu. A ptáků, letících prvně. Není to věc, která by se měnila až nyní, prostě šlo o mylné představy. Takových kolem druhu je celá řada a některé zabraly hodně času, než jsem přišel na to, že tomu je jinak. I to je úkolem, porovnávat údaje staré a napravovat chyby.
A skončit bychom mohli zmíněnými výjimkami.
Najdete v archívech údaje o slavíkovi chyceném v březnu i v říjnu. A to je ten důvod, síla, která mne vyhání na jaře dřív, než je potvrzeno Knihou příletů a před podzimem drží v podezření, že nějaký někde ještě určitě prodlévá.
