Nikdo mi to nevymluví

Žádné komentáře u textu s názvem Nikdo mi to nevymluví
Stačí dívat se naproti do zahrady ke mlýnu. Ona to tedy už zahrada není, víc divočina. Jak tam život klíčí!
Stačí zajít k bývalému rybníku nade mlýnem, co tam je v té tůni života! Proč bych ale chodil tak „daleko“?
Stačí vyjít do zahrady a ani ne relaxovat, klidně pracovně. Jako před chvílí. Tůňka nebo jezírko, vůbec ještě nevím, jak tomu vlastně říkat, už téměř odpočívá. Všechno se v něm narodilo a vyvedlo, malých skokánků hnědých je kolem rozeseto. I ropuchy to zvládly. Sny jsem ale mnoho let posílal ještě dál – asi tušíte. Mít tak v zahradě rosničku! Nejde mi o to její komentování počasí, jde o tu radost. Je dokonalá a není jich moc. Proč by tu neměla být, když zahradu nechávám přírodě už takřka celou?
V ruce držím velmi ostré dláto, které nemá dřevěnou násadku. Je to jen takový „kopáč“ na zadlabávání okapních háků pro žlaby. Takže když jím začišťuji řezy po uťatých větvích deštníkové lípy, vydává to klepavý zvuk.
Je teplo, patnáct stupňů na velkém teploměru pod lomenou stříškou studny. Švestky zrají, kvas se line podvečerem, admirálové se chystají k noclehům. Podnapilí. A pak se to ozve! Hlasité skřehotání vedle ze stromu, které neumí nikdo jiný než rosnička. A znovu do toho po čase padám. Znovu je senzačně, znovu věřím síle Přírody! Ne, to nejsou náhody, nikdo mi to nevymluví. A podobně dojdeme v Slavičím háji. Kde bude zachovalé prostředí, tam nakročeno k úžasu. Já to mám teď tady kousek ode mne. Kdybych nevydal ten zvuk, nedovím se, že tu žabka je. Alespoň ne dnes. Možná bych ji náhodou zaslechl při některé jiné příležitosti.
Tento příběh je modelovým, jak to funguje. Jak člověk může k radosti dojít.
Tak už ji tady máme! Zahradě dlužím na ošetření, ale dohoním to. Slavíci odletěli, bude na ni čas. Musím ale opatrně, abych si vzácnosti nerozhněval.
Stmívá se a netopýři nejmenší vylétají. Ještě jich tu s námi pár je, i když už loubí úkryty pohlcuje. Možná zasáhnu v jejich prospěch, uvidíme. Přilétají rodit mladé a zdrží se pokaždé do podzimu. Můry se musí mít před nimi na pozoru, posledně se v trávě válela křídla přástevníka medvědího, jak se na pozoru chviličku neměl. Nic s tím nenadělám, tak to v přírodě je.
Hezké dny pokud možno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.