Úval řeky Moravy byl lákavý dávno. Tam musí být slavíků a přinejmenším slavičí dálnice!
Cesta míří v čtyřkilometrovém padáku od Moravské Třebové k Mohelnici, to musí ptáci přeci z oblohy vidět! Jen co přeletí Jeseníky, musí je to nalákat.
Bylo to tak během odchytových nocí a dní?
Nádherné místo navštěvované snad jen rybáři, z hladiny okukované vodáky. Sítě do tvaru pootevřeného „Z“, hlasitá přehrávka dvou slavičích zpěvů, hvězdami převážně podsvícené noci, po vyblednutí slunečné dny. Vítr přijatelný. Ale ta mlha! S rosou na sítích v tom nejdůležitějším čase. Krůpěje, které účinnost oslabují a taky prozrazují. Mlha jednou větší, jindy menší a možná že i to bylo rozhodující. Neví se.
První noc hluboko před rozedněním – jeden slavík tmavý a ráno už žádný. Zklamání? To jistě ne. Výprava za slavíkem tmavým obhájena. Ale proč neletí další na tak skvělém místě? Že by přeci jen chyba? Nějaká? Proč ne, tématu dodnes nikdo pořádně nerozumí, je mladé. Nakonec i proto nyní zde ty natažené sítě.
Druhá noc byla lepší, po ránu tři a všichni tmaví! Třetí přinesla dva a zase tmavé. Obecný se nechytil jediný. Jak převrácené proti odchytům v Čechách! Báječně převrácené. To by si dal líbit každý.
Dny, kdy se sítě samy sušily a chtěly stát v cestě ptákům jiným, byly též zajímavé. Dudek jen těsně přeletěl nad nimi, ale malý strakapoud – stráček, ten už se trefil! Však ho za chvilku uvidíte.
A na seznamu přibývali rákosníci, cvrčilky, pěnice, pozoruhodně i ťuhýci. Byl jejich tah a v loukách bylo hmyzem prostřeno. Chytla se i mladá červenka s bříškem ještě kropenatým. Při noční kontrole se na cestičce objevil zvědavý chřástal vodní, i jeho zpěvy stáhly z oblohy. Však slavíky z míst, kde se letos narodil, velmi dobře zná. Tak proč by se na chvíli nezastavil? To ale nedomyslel, už je v dlani a okroužkován. Do noci pak odlétá s chutí, už si dá asi pozor.
Řeka hučí dnem i nocí kvůli bobří hrázi. Zahradila ji, ucpala a navýšila.
Vodáci musí obcházet po břehu, alespoň rozhýbou prkenné nohy. Jsou pestří ti ve vestách, jiní veselí s lahvičkou v ruce a všichni by chtěli po proudu dál. Vlastně i oni tím místem táhnou!
Kvete máta a vzrostlý křen v louce kousíček od sítě, ten bych si s dovolením odkopl domů do kuchyně. A taky na památku. Na kouzelné poříčí. Na Moravu a na řeku, která se po ní po právu jmenuje. Fascinující.
Vzpomínkou i na dny pěkného zachytání a taky přemýšlení. O tom, proč téma nejde pochopit v jediné návštěvě. Proč se někdy daří víc a občas méně. Proč naše představy mohou být pravdám vzdáleny a musíme tabuli s napsaným smazat a křídu brát znovu. Naposledy, definitivně? Kdepak, zdaleka ne! Ale s chutí. To ví už každý, kdo s námi jede. Kdo se dal na ornitologii. Nádhernou. Proč to tak vůbec brzdím? Nejnádhernější napíšu a vím, co říkám! Nebýt jí, nikdy vám přes blog podobné nenapíšu.
A pojďte se podívat na výše předepsané.
Příprava stanoviště (sítě jsou rozmístěny vzadu, vidět je pouze boční).
A už se stmívá.
A tady je výsledek.
I zvědavý chřástal, na malou chviličku zblízka.
A ještě pidistrakapoud. Mladý a druhem čím dál tím vzácnější.
Mějte se hezky. Ať se daří i vám všude, odkud na stránku přicházíte.
